Jak na věc


zájmeno já skloňování

Osobní zájmena v němčině - Personalpronomen

    - tato zájmena se ptají na podstatná jména - mezi množným a jednotným číslem zde není rozdíl Zájmeno wer (kdo) - toto zájmeno nahrazuje v otázce podstatné jméno životné (tj. nejčastěji osobu, popř. zvíře) - je stejné pro všechny rody, ale skloňuje se podle pádů
    Uvedená zájmena se skloňují stejně jako tázací zájmena quis?, quid? a vztažné i tázací zájmeno quae, quī, quod. Další neurčitá zájmena vzniknou spojením výše zmíněných zájmen s formanty ali-, -dam, -que, -quam, -vīs, -libet. (Některá neurčitá zájmena mají dva tvary, alternativní tvar je uveden v závorkách.)
    Jedním z důvodů, proč se genitiv osobních zájmen v latinských textech příliš nevyskytuje, je také to, že v latině se s genitivem nepojí žádná předložka. Pouze grātiā a causā (to však nejsou skutečné předložky), což ale neplatí u osobních zájmen, jelikož místo nich se v takovém případě použije ablativ přivlastňovacího zájména – takže se například řekne tuā causā nebo nostrā grātiā apod. Z pohledu češtiny to není nelogické, neboť i česky lze říct „tvojí vinou“ (= kvůli tobě) nebo „naší zásluhou“ (= díky nám).


Vztažná zájmena v němčině - Relativpronomen

    Vztažná zájmena se vyskytují na začátku vedlejších vztažných vět (Est mihi fīlia, quam amō.). Je-li vztažné zájmeno v úvodu nové věty (po tečce), naznačuje užší vztah k větě předchozí. Quī, quae, quod se potom překládají výrazy a ten, a ta, a to, jako v tomto příkladě:
    Zvratné osobní zájmeno se používá výlučně pro 3. osobu! Jak tedy latinsky říct třeba „léčím se“? Použil by se příslušný pád dané osoby, v tomto případě akuzativ 1. osoby – sānō mē.
    Rozdíl ve významu zájmen welche a was für (ein)- pokud se ptáme na druh či typ osoby, zvířete či věci, použijeme was für (ein)- odpovědí je podstatné jméno s neurčitým členem
    Zájmena nōs, vōs mají v genitivu dva tvary; genitiv objektivní – nostrī, vestrī – se používá ve významu předmětném; genitiv partitivní – nostrum, vestrum – se užívá při vyjímání části z celku (v češtině je uvozen předložkou „z“) a ve spojení s omnium. Zde je několik příkladů:
    Osobní zájmena, i osobní zájmeno zvratné se slučují s předložkou cum (samozřejmě jen pokud je přítomna) ve tvary mēcum, tēcum, nōbīscum, vōbīscum, sēcum.


3. ZÁJMENA WELCHE A WAS FUR (EIN)

    - tázácí zájmena se používají v otázkách doplňovacích, dotazují se po osobě, zvířeti, věci nebo vlastnosti a nelze na ně odpovědět jednoduchým ano/ne - v němčině tato zájmena patří mezi tzv. W-Wörter - všechna začínají na písmeno w Přehled německých tázacích zájmen a jejich překlad:
    Zájmeno was für (ein) - toto zájmeno se používá v jednotném čísle společně s neurčitým členem, který se skloňuje obvyklým způsobem (rod a pád): was für einen, was für eine, was für ein - v množném čísle je jen jeden tvar was für - tímto zájmenem se ptáme všeobecně na vlastnosti osob nebo druh věci - nemáme přitom na výběr z několika exemplářů
    V genitivu singuláru končí vždy na -ius (-īus), v dativu singuláru na -i (ī). V plurálu se ukazovací zájména skloňují až na malé výjimky stejně jako substantiva I. a II. deklinace. Vokativ se nepoužívá. Nominativ a akuzativ neuter jsou shodné. V některých pádech nejsou tvary ukazovacích zájmen ujednocené, existují tedy alternativy, které se zde uvádí v kulatých závorkách.
    Přivlastňovací zájmena meus, a, um; tuus, a, um; noster, tra, trum; vester, tra, trum; suus, a, um se skloňují přesně tak, jako adjektiva 1. a 2. deklinace, s výjimkou vokativu zájmena meus – tam se používá tvar mī.


Skloňování neurčitých zájmen - jemand - niemand - jedermann - jemand anderer

    - tato zájmena se ptají na druh nebo vlastnost podstatného jména - obojí překládáme jako „jaký/který“, ale mají rozdílné použití Zájmeno welche - toto zájmeno se skloňuje v plném rozsahu podle rodu, pádu a čísla - koncovky jsou přitom stejné jako u určitého členu (der, die, das)
     Opravdu umí víra člověka ovlivnit natolik, že kvůli ní dokáže i chladnokrevně zabít bez jediné výčitky svědomí? Řekl bych, že v současnosti nad tím ani není potřeba nikterak mimořádně dlouze přemýšlet, protože vzhledem k tomu, co všechno se ve světě poslední dobou odehrává, nemůže odpověď znít jinak než:...
    Pro 3. osobu se v latině přivlastňovacích zájmen neužívá. Zvratné přivlastňovací zájmeno se uplatňuje pouze ve vztahu k podmětu ve 3. osobě – viz srovnání:
    - tázací zájmeno stojí vždy na začátku otázkyPředložky- k tázacím zájmenům můžeme přidat předložku, která stojí před zájmenem - v tom případě předložka rozhodne o pádu tázacího zájmena
    Hic, haec, hoc označuje osobu či věc blízkou mluvčímu, iste, ista, istud označuje osobu či věc blízkou posluchači, ille, illa, illud označuje osobu či věc vzdálenou.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
cache: 0024:00:00