Jak na věc


významní vědci

Nikodem Wiedemann (* 1738, Odry – 9. 1. 1797, Olomouc)

    Sochař a malíř. Původně se učil řezbářství a po 1. světové válce studoval v Praze u profesora Thieleho. Získal výroční cenu a podnikl cestu do Itálie. Jeho obrazy jsou dnes umístěny v galerii Muzea Novojičínska a Slezského zemského muzea v Opavě.
    V pondělí 5. března si Vás dovolujeme od 18.00 hod. pozvat na vernisáž výstavy Významní Češi. Mezi jazykem, národem a státem 1800-1945, která se zaměřuje na významné české osobnosti, které jsou spojené s německým jazykem, kulturou či habsburskou monarchií. 
    Pokud budete mít během března cestu do Prahy, nenechte si ujít česko-německou výstava „Významní Češi – Bedeutende Tschechen“ (Mezi jazykem, národem a státem 1800–1945), která se zabývá vztahem patnácti osobností k německé kultuře a jazyku a k habsburské monarchii. Představí tak mimo jiné osobnosti, jako je Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek nebo Tomáš Baťa. Výstava kulturního referenta pro české země ve Spolku Adalberta Stiftera - pana Wolfganga Schwarze - se koná v Německé škole v Praze Jinonicích (Schwarzenberská 1/700), 6. – 23. března 2018. Otevřeno pondělí až pátek od 7.30 do 17.00 hodin. 


Nejvýznamnější památky ve městě Odry

    Získejte všechny novinky z dění centra vždy jako první s předstihem a nepropásněte žádnou z akcí, které sami pořádáme nebo které bychom vám rádi doporučili.


Eduard Gerlich (* 3. 2. 1836, Odry – + 14. 10. 1904, Curych)

    Charakteristický ráz dodávala tomuto poddanskému městu rovněž kompozice zámeckého areálu otevírající se prostřednictvím vybíhajícího pásu anglického parku do prostoru náměstí. Původně měšťanské právovárečné domy, které uzavíraly frontu náměstí a stínily výhledu na zámeckou budovu, byly v 70. letech 16. století zbourány z rozhodnutí majitele panství Tomáše ze Zvole. Výsledkem poměrně prudkého právního sporu mezi městskou správou a majitelem panství však nebylo pouze přímé propojení zámeckého komplexu s prostorem náměstí. Z hlediska utváření vztahů mezi vrchnostenskou mocí a městskou správou znamenalo stržení šenkovních domů Maxe Schindlera, Urbana a řezníka Herfortha završení dosavadního konfliktního soužití a mocenskou expanzi vrchnostenské moci do vnitřního organismu města. Ať již z důvodu přímé, nepřetržité kontroly každodenního městského života nebo rychlejšího komunikačního propojení zámku s náměstím, výsledkem těchto stavebních úprav bylo přímé otevření městského prostoru a jeho s
    Technik, stavební inženýr a stavitel horských železničních tratí. Po studiích na vídeňské technice zde působil krátkou dobu (1866 – 1868) jako docent. Odsud přešel do stavebního oddělení tehdejšího ministerstva železnic a podílel se na stavbě velké části vysokohorských tratí v rámci rakouské monarchie. V roce 1875 vstoupil do služeb Švýcarska, kde mu byl svěřen projekt stavby železnice na sv. Gottardu. Stavba probíhala v letech 15875 – 1882 a bylo vybudováno celkem 57 tunelů, přičemž nejdelší, svatogotthardský tunel je dlouhý 15 kilometrů. V roce 1882 byl jmenován profesorem polytechniky v Curychu a zde přednášel až do roku 1903, kdy odešel na odpočinek.
    Vaši e-mailovou adresu bude Goethe Centrum JU zpracovávat pouze za účelem zasílání newsletterů v souladu s platnou legislativou. Svůj souhlas se zasíláním a zpracováním osobních údajů můžete kdykoli odvolat prostřednictvím odhlašovacího odkazu v každém newsletteru.


Emil Zimmermann (* 1861, Odry – 13. 11. 1928, Vídeň)

    Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.
    Matematik a astronom. Původně studoval filosofii a práva a obojí studium zakončil doktorátem. Později se věnoval studiu matematiky a fyziky. Matematiku a fyziku později přednášel na vídeňské univerzitě a polytechnickém institutu ve Vídni. V roce 1850 byl jmenován ředitelem tereziánské akademie ve Vídni.
    Nespornou kulturně historickou hodnotu mají v kontextu plošně chráněného území MPZ Odry také dvorní trakty v hloubi parcel měšťanských domů, situované za jednotlivými frontami domů na náměstí a Hranické ulici. Na základě rozboru dochované archivní stavební dokumentace z přelomu 19. a 20. století vyplývá, že se stavební činnost v rámci vnitřního města se soustředila právě na přestavby a adaptace dvorních prostor. Stavby kůlen, chlévů, prádelen, dřevníků a záchodů tak dotvářely charakter utilitárního a hospodářského zázemí v hloubi parcel jednotlivých měšťanských domů.


Alois Klein (* 23. 1. 1836, Odry – datum a místo smrti není známo)

    Kreslič map, cestovatel a diplomat v rakouských službách. V roce 1877 doprovázel uherského politika hraběte Scéchenyiho na cestě do Mongolska a Číny. Po návratu z Číny vydal Kreitner dílo „Na Dálném východě, cesta hraběte Széchenyiho“ (In fernen Osten, Reise des Grafen Széchenyi, 1881). Později byl jmenován rakouským státním konzulem v Yokohamě. Cestoval po Japonsku a zpracoval mapu ostrova Yesso.
    Tato dominanta oderského náměstí vznikla při příležitosti oslav stého výročí zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu. V Odrách byl zřízen památkový výbor, který měl rozhodnout o podobě památníku císaře Josefa II. Po dokončení nového vodovodu byla prosazena myšlenka zřídit monumentální kašnu. Oderský rodák, sochař Emil Zimmermann se ujal s velkou obětavostí čestného úkolu vytvořit pro své rodné město model památné kašny.


Město Odry - Oficiální web města

    Vlastivědný pracovník a místní historik. Studoval na technice ve Vídni matematiku a geometrii. Po dokončení vysokoškolského studia byl v roce 1880 ustanoven suplentem na reálce v Novém Jičíně a odtud odešel jako profesor na reálku do Vídně. Později byl přeložen do Steyeru, kde od roku 1889 působil jako školní inspektor. V soukromíse věnoval výzkumu regionální historie a publikoval několik významných prací: „Die Herrn von Krawarn“ (1899), „Odrau, einst Wihnanow gennant“ (1901) a stěžejní monografii „Geschichte der Stadt Odrau und des Gerichtsbezirkes Odrau“ (1903).
    První doklady o domu jsou z roku 1620, kdy dle historika Antona Rolledera koupil dům a dvůr č. 19 (podle urbáře z roku 1650, po roce 1805 č. 22) v Odrách Martin Grahl a roku 1679 byl ve vlastnictví oderského městského písaře Václava Peschla. Dům č.p. 22 na oderském náměstí je uváděn jako pohostinství již k roku 1699, kdy zde živnost provozoval hostinský František Antonín Herfort. Jako pohostinství sloužil dům i druhé polovině 18. století za držby měšťanského rodů Brustmannů.[5]


Přihlašte se k odběru newsletteru

    Další rozsáhlé stavební zásahy prodělal farní kostel po roce 1792, kdy byla stavba a okolní měšťanské domy zachváceny zničujícím požárem. O míře poškození farního kostela vypovídá smlouva uzavřena 20. ledna roku 1800 mezi oderským farářem Augustinem de Beer a frýdeckým zednickým mistrem Antonínem Tajaferem. V prvé řadě byly poškozeny hlavní pilíře, na kterých spočívaly klenby.[4] O něco podrobnější je stavební rozpočet, který ihned po požáru, v červenci 1792 sestavil fulnecký stavitel Sarkander Tallherr. Klenby v lodi, presbytáři a boční kapli byly požárem silně vysušeny.
    Farní kostel sv. Bartoloměje je poprvé písemně zmiňován roku 1373, původní objekt však byl několikrát radikálně přestavěn. Dnes na jeho místě stojí v jádru gotická trojlodní bazilika s presbyteriem s polygonálním závěrem, vybudovaná kolem poloviny 15. století. Loď byla přestavěna v roce 1691 a upravena po požáru v roce 1792. V ose před průčelím stojí vysoká hranolová věž, vybudovaná v 90. letech 18. století.
    Pozdně gotická okrouhlá bašta, původně součást středověké městské fortifikace, v 19. století upravena na hospodářskou budovu při domu č. p. 122. Původní zdivo je z lomového kamene, doplňky (korunní římsa, štítové průčelí) je z cihelného zdiva. Objekt je částečně omítnutý, kryje ho sedlová střecha.


Významní grafici 19 a 20.století

    Volně stojící dvoupodlažní dům, vybudovaný v roce 1699 na místě starší stavby a částečně upravený v polovině 19. století. První písemná zmínka o existenci fary v Odrách je z roku 1373. Průčelí je šestiosé, ve třetí ose zleva je hlavní vchod se segmentovým záklenkem, nad vchodem je trojúhelný fronton. V patře je nika s muší v konše, původně v ní stála socha sv. Jana Nepomuckého. V ostatních osách jsou pravoúhlá nerámovaná okna s přímými nadokenními římsami. Nároží jsou bosovaná, podlaží odděluje plochá kordonová římsa. Obdobné členění mají i boční fasády. Budova má valbovou střechu krytou eternitem. Vstupní část přízemí je zaklenuta valeně se styčnými výsečemi, schodiště má stlačenou valenou klenbu, ostatní prostory jsou plochostropé.
    Stavební výdaje dochované v jednom z kostelních účtů z roku 1688 zachycující celkový objem stavebních hmot i finanční výdaje jednotlivým řemeslníkům, jsou dokladem o poměrně monumentální přestavby chrámové lodi Z kostelních účtů je také zřejmé, že se celá stavba chrámové lodi protáhla na tři roky. Zednickému mistrovi městská rada vyplatila 2040 zl., tesařům 308 zl., kameníkovi 103 zl. a nemalé částky plynuly také ostatním řemeslníkům (kováři 98 zl., truhláři 144 zl., sklenáři 169 zl.). Dalších 398 zl. musela městská rada v průběhu 3 let uvolnit za dovoz písku a 103 zl. za zpracování a dopravení lomového kamene.[2] Pro čerstvě dokončenou loď včetně kůru nechala městská rada objednat varhany u kroměřížské varhanářské dílny Jakuba Antonína Casparida. Nástroj byl ve farním chrámu instalován v roce 1694.[3]


GOETHE CENTRUM JUČeské Budějovice

    Význačný vídeňský sochař období realismu. Studoval ve Vídni na umělecko-průmyslové škole. Jeho práce se nachází ve Vídni, Karlových Varech a pracoval rovněž pro uherský Raab. Pro Odry vytvořil v roce 1897 kašnu a několik náhrobků.
    Liturgické prostory oderského farního chrámu vytvářely již od pozdního středověku neodmyslitelnou součást městského organismu a interiér kostela vypovídá v případě poddanského města nejen o postavení místní vrchnosti, ale rovněž o společenském postavení a ekonomické stabilitě místních měšťanských vrstev. Mnohé části kostelního mobiliáře či liturgického vybavení byly pořízeny z testamentárních odkazů a zbožných fundací místní měšťanské honorace nebo jako výraz společenské prestiže zdejších cechovních společenství.
    Významný sochař z okruhu olomouckých barokních sochařů. V roce 1769 získal sňatkem s vdovou po sochaři Kammereithovi v Olomouci dům. Jedna ze nejznámějších Wiedemannových soch je z roku 1777 a nachází se na oltáři v kostele v Olomouci – Novosadech.
    V areálu městského hřbitova se nachází kvalitní soubor hrobek z druhé poloviny 19. století, který je dokladem kvalitní sepulkrální plastiky. Hrobky rovněž dokládají společenskou prestiž místní měšťanské honorace.


Anton Rolleder (* 24. 5. 1855, Odry – 20. 8. 1912, Steyer)

    Stavební úpravy domu jsou archivně doloženy až od osmdesátých let 19. století, kdy byl objekt ve vlastnictví provozovatele pivovaru Salomona Frieda. Na základě dochované stavební dokumentace a příslušného aktového materiálu je zřejmé, že přední trakt objektu byl roku 1882 stržen a na jeho místě byla vztyčena nová budova, a to podle projektu oderského stavitele Franze Wankeho.
    Park se nachází v mírně modelovaném terénu a je rozdělen na část v blízkosti kostela a jižního vstupu do centra města, rovinatou část s vodotečí a travnatými plochami východně pod svahem u kostela a plochy v okolí obchodnímu domu včetně svahu pod ním. Prostory zámeckého parku byly původně přísně funkčně vázány na zámeckou budovu a byly zde posíleny především jeho reprezentativní funkce (viz římský panteon – soubor terakotových plastik), komunikační systém byl vytvořen pouze pro nutnou zahradní obsluhu a dominovala také produkční funkce, protože především v druhé pol. 19. a první pol. 20. století byly plody zámecké zahrady trvalým zdrojem příjmů velkostatku.


Heinrich Johann Demel (* 26. 11. 1808, Odry - + 16. 1. 1867, Vídeň)

    V prostoru vnitřních hradeb a v části tzv. Opavského předměstí se dochoval hodnotný soubor pískovcových soch z první poloviny 18. století (socha sv. Jana Nepomuckého, sv. Františka z Assisi, sv. Floriána, Immaculata). Sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assisi umístěné u bývalého starého mostu přes řeku Odru pochází z dílny olomouckého sochaře Davida Zürna.
    Jedinečné a do všech podrobností provedené dílo v podobě kašny, které je ozdobou náměstí se vypíná na místě, na kterém kdysi stával symbol svoboného měšťanstva - staré radnice.
    Střední školu studoval v Opavě a práva na vídeňské univerzitě. Jako soudce později působil na několika místech na Balkáně (Chorvatsko). Pomáhal organizovat soudnictví v rakousko – uherské monarchii.
    Kašna se zvedá uprostřed vodní nádrže, která má v průměru 6 metrů. Podstavec nese vázu, na které sedí dítě krotící rybu, z jejíž tlamy tryská vysoký paprsek vody. Kolem vázy se nachází další motiv – dvě děti a husa, která se s roztaženými křídly snaží utéci, jedno dítě ji drží za křídlo – z jeho obličeje je znát radostný výraz. Jako protipól je na druhé straně vázy chlapec s plačícím výrazem, který se brání padající vodě zdviženýma rukama. Původně byl na přední straně reliéf císaře Josefa II. zarámovaný vavříny, ten byl po 2. sv. válce odstraněn.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
cache: 0024:00:00