Jak na věc


výživné pro svobodnou neprovdanou matku

Garance bezchybnosti a profesionality.

    §921 Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.
    Skutečnost je bohužel taková, že „k rukám matky“ je v myšlení mnoha žen nadřazeno termínu „náleží dítěti“. A tak velmi často matka, soudy, OSPOD i jiné převážně feministické organizace se předhánějí v úsilí, jak co nejefektivněji na otcích vymoci ještě vyšší výživné, včetně toto dlužného, které neježe neodpovídá zákonným podmínkám pro jeho stanovení, ale také vůbec nezohledňuje, kdo o dítě skutečně osobně pečuje (matka nebo babička?) a zejména jak matka s penězi od otce nakládá. Zde je potřeba uvést, že matka nemá žádnou zákonnou povinnost předkládat otci rozpočet nákladů vynaložených na výchovu a výživu dítěte. Otec nemá možnost jakékoliv kontroly, kam jeho peníze směřuji, zdali skutečně k jeho dítěti. Pokud matka za peníze, které formou výživného získá od otce, poletí s milencem třeba na dovolenou do Egypta, nikdo ji nepokárá, nikdo ji v tom nezabrání.


Obecná pravidla pro přiznání výživného

    07. 06. 2011Stále mnoho dotazů směřuje k tomu, jakým způsobem vypočítat výživné. Jakou částku budu platit, když vědělávám tolik a mám tolik dětí. Správná odpověď neexistuje.
    §913 (1) Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
    Zákon se výlučně nezabývá počátkem vyživovací povinnosti. Za počátek vyživovací povinnosti se obecně považuje narození dítěte a domněnky otcovství (§775 – §784 NOZ). Jak uvidíme dále, výživné lze přiznat i 3 roky zpětně od zahájení řízení o výživném.


Řízení o vyživovací povinnosti rodičů a dětí

    Výživné neboli alimenty – snad nejdiskutovanější téma ve spojení s rozvodem. Není divu, peníze byly, jsou a budou hlavním hybatelem společnosti, před kterým i zájem dítěte jde, bohužel, stranou. A tak matky zastoupené advokáty velmi často požadují po otcích přemrštěné částky na výživné, nikoliv v zájmu dítěte, ale jako formu msty bývalému partnerovi a také jako vítaný příspěvek do měsíčního rozpočtu. Bohužel, justice těmto požadavkům často ochotně vychází vstříc. V rámci objektivity je nutné konstatovat, že existuje i skupina otců, kteří odmítají přispívat na výživu svých dětí a své vlastní děti zanedbávají.
    §918 V řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti může v případech hodných zvláštního zřetele soud uložit osobě výživou povinné, aby složila zálohu na výživné splatné v budoucnu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte postupně k jednotlivým dnům splatnosti výživného. Na složenou zálohu se hledí jako na majetek povinného.
    07. 06. 2011Chcete pro své dítě získat výživné od druhého rodiče a není možná dohoda? Pak se obraťte na soud. Nemusíte se bát výrazných nákladů. Žádný soudní poplatek totiž neplatíte!


„Výživné je určené pro děti, nikoliv pro matky.“

    O tom, jak je tato oblast státem neregulována vypovídají různá diskusní fóra na internetu. Tam si majetku a peněz chtivé ženy léčí své mindráky z nevydařených manželství a dožadují se návodů, jak z toho svého zlého, násilnického a darebáckého manžela vytřískat co nejvíce a potrestat ho za ty roky příkoří, které na ni páchal. V tomto úsilí jim vydatně pomáhají různé státem štědře dotované organizace a advokáti – proč by ne, je to pro ně byznys, jako každý jiný. Samozřejmě vše se děje v zájmu dítěte…
    Paragraf §916 je sankčním ustanovením pro povinného rodiče (otce), který v řízení o výživném nevyvine se soudem patřičnou součinnost ke zjištění jeho příjmů a majetkových poměrů. Potom bude mít soud za to, že průměrný měsíční příjem povinného činí 25 násobek životního minima (dříve 12,7 násobek). Tomu odpovídá výživné cca 13.000 Kč. Dodejme, že ono důkazní břemeno k prokázání příjmů leží na povinném (tzv. vyvratitelná právní domněnka).
    O zjevném nerovnoprávném postavení mezi matkou a otcem a zcela chybějící podpoře rodičovství našeho státu nejlépe vypovídá poslední bod v předchozím výčtu. Pokud otec uspěje u soudu a nebo dosáhne dohody s matkou ohledně rozšířeného styku v průběhu roku a nebo o letních prázdninách, bude ho to něco stát. Bude mít mimořádné výdaje spojené s výživou a pobytem dítěte u něj, na své náklady si bude muset dítě přivézt a zase ho matce „vrátit“ a přitom bude povinen dostát své vyživovací povinnosti – platit alimenty k rukám matky ve stejné výši.


Obvyklá formulka: „Nedávám mu dítě, protože neplatí výživné“. Ono je to ale přesně naopak: „Neplatím výživné, protože nemohu své dítě vychovávat“.

    Ve všech komentářích k vyživovací povinnosti se dočtete, že při určování rozsahu a výše výživného soud zohledňuje okolnosti daného případu. To znamená, zkoumá možnosti (příjmy), schopnosti (kvalifikace) a majetkové poměry povinného (otce), odůvodněné potřeby oprávněného (dítěte), přihlíží k tomu, kdo a v jaké míře o dítě doposud pečoval, jaké kdo má výdaje s dítěte, atd. Ano, soud toto zjistí, ale to je také všechno. 
    §919 Nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.
    Tady je vhodné se pozastavit nad onou dohodou. Bude-li osobou oprávněnou nezletilé dítě, bude toto dítě zastoupeno opatrovníkem, neboť osoba rodiče by se ocitla ve střetu zájmu. Dohoda by tedy měla být uzavřena mezi povinným rodičem a opatrovníkem. V praxi to do této chvíle fungovalo tak, že opatrovník dohodu (mezi rodiči) schválil nebo odmítl.


Kdy začíná a končí vyživovací povinnost k dětem?

    Výsledkem této nelogické a špatné rodinné politiky jsou každý rok desetitisíce dětí z rozvedených manželství, které dosáhly zletilosti, byly od narození štědře vyživované někým, koho ani pořádně neznají, ale zůstaly nám jaksi nevychované, bez úcty k sobě, k druhým i k obecným hodnotám.
    Jak jsme uvedli v předchozím textu, výše výživného se odvíjí od možností, schopností a majetkových poměrů povinného (většinou otce) a odůvodněných potřeb a majetkových poměrů oprávněného (dítěte). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů, kde toto hledisko má předcházet hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Smyslem takových ustanovení beze sporu je, aby dítě nestrádalo, aby bylo náležité finančně zajištěno a aby mělo životní úroveň alespoň v takové výši, jako před rozchodem rodičů. Ze smyslu vyživovací povinnosti vyplývá velmi podstatný závěr, a to, že výživné náleží dítěti.
    O spravedlivém výpočtu vyživovacích povinností rodičů k dětem pojednává článek Výživné náleží dětem, nikoliv rodičům! Naleznete zde nejen souhrn aspektů ovlivňujících faktickou výši výživného, ale také podrobně rozebrané příklady ze soudní praxe.


Placení výživného – dlužné výživné

    07. 06. 2011Tabulka na výpočet výživného na dítě je téměř dva roky stará aktivita ministerstva spravedlnosti. Tabulka výživného má pouze doporučující či orientační charakter a soudy se jí nemusí řídit
    Základní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného a jeho neschopnost sám se živit (§911). Důvodová zpráva k NOZ omezuje tuto dikci dobrými mravy vzhledem k §912. Za nemravnou nemá být považována žádost dítěte, které má dostatečný majetek, avšak zisk z tohoto majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě (pro představu stačí uvést příklad dítěte jako vlastníka malého nebo zanedbaného bytového domu, v němž dítě, popř. jeho rodina bydlí). Obecnou formulku o dobrých mravech, kterou obsahoval starý ZoR (§96 odst. 2), nový zákoník vypustil.


Výživné formou úspor, záloha na výživné

    Podle právní úpravy ZoR se kromě některých případů platilo výživné v pravidelných opětujících se dávkách, splatných vždy na měsíc dopředu (§97 odst. 1). Toto pravidlo NOZ do puntíku přebírá, když říká, že výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu. NOZ také připouští, že soud může o způsobu hrazení výživného rozhodnout i jinak, a také, že osoba výživou povinná se může dohodnout s osobou oprávněnou na jiném režimu.
    §913 (2) Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
    Ovšem vůle zákonodárců něco s tímto problémem dělat je malá. O tom svědčí třeba i text důvodové zprávy k §913 NOZ, který naplno odhaluje zaujatost autorů (autorek) části o výživném:


Výživné mezi rodiči a dětmi, předky a potomky

    §917 Rozhoduje-li soud o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, a majetkové poměry osoby výživou povinné to připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor, nevylučují-li to okolnosti zvláštního případu; poskytnuté výživné přechází do vlastnictví dítěte. O správě takto poskytnutých částek platí obecná pravidla o jmění dítěte.
    Dodejme, že i děti jsou povinny zajistit rodičům slušnou výživu. Mladší si zvykli na pomoc od starších, aniž si zároveň uvědomují, že vůči nim mají také povinnosti, přinejmenším povinnost postarat se o ně ve stáří, jak výjimečně moudře uvádí důvodová zpráva k NOZ.
    07. 06. 2011S velkou odezvou se setkaly v lonském roce tzv. tabulky na výpočet výživného. Tabulky měly přinést rodičům informaci o možnostech výše výživného, aby se tak předešlo zbytečným sporům.


Plať a mlč, ať je dítě s tebou nebo ne!

    K objektivnímu posouzení možností a schopností povinného důvodová zpráva radí použít vždy alespoň průměrného příjmu, kterého dosahují osoby vykonávající práce stejného druhu jako rodič dítěte (průměrný příjem za jednotlivá povolání, regiony, věkové kategorie apod.). Jinými slovy, může se stát a také se to děje, že soud vyměří rodiči (otci) výživné nikoliv z jeho reálných příjmů, ale z příjmů, které by měl, kdyby chtěl. Záměrně píšeme otci, neboť k povinným matkám jsou soudy, jak známo, velmi benevolentní a výživné jim z principu nevyměřují.
    Oblast neplacení výživného doznala za několik posledních desetiletí velmi výrazných změn a lze říci, že vymáhání dlužného výživného je paradoxně tou nejlépe propracovanou částí „rodinné politiky“ státu. Z praxe jsou známé absurdní případy, kdy jeden rozsudek kladl matce povinnost umožnit otci styk s dítětem a také otci platit k rukám matky soudem stanovené výživné. Matka neplnila tuto povinnost a dítě otci nepředávala. Otec na oplátku neplnil vyživovací povinnost a peníze matce neposílal. Oba podali k soudu návrh na výkon rozhodnutí. Soud nejprve otci uložil peněžní pokutu a následně nařídil výkon rozhodnutí a na otce uvalil exekuci. Matka však od soudu odcházela zcela nepotrestána a otec své dítě neviděl i nadále. Příkladem podobného nerovnoprávného postavení matky a otce je mediálně známý případ herečky Ivany Jirešové, která mařila styk otce s dítětem, ale soud ji za její skutek nepotrestal (zdroj: Blesk nebo K 213).


A co dosavadní ustálená soudní praxe?

    07. 06. 2011Trestní oznámení je jednou z posledních možností jak donutit otce či matku k hrazení alimentů. Hrozba vězení, dlouhé podmínky a pokut často pomáhá „šetrným rodičům“ uvědomit si své povinnosti.
    Původní ZoR neobsahal žádné tabulky, vzorce ani klíče k určení konkrétní výše výživného. Pro stanovení výživného byly pro soud důležité odůvodněné potřeby oprávněného (dítěte) a možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného (většinou otce). V podstatě totéž přebírá i NOZ, který navíc přidává povinnost zkoumat i majetkové poměry oprávněného (§913 odst. 1). Tabulky výživného bývalé ministryně spravedlnosti Kovářové zůstávají pro soudy pouze nezávazným doporučením.
    Pod pojmem výživné, nebo též alimenty, rozumíme uspokojování veškerých potřeb dítěte pro jeho zdárný vývoj po stránce fyzické i duševní. Patří sem nejen výživné v daném slova smyslu (strava), ale i ostatní hmotné (ošacení, obuv, hračky) i jiné potřeby dítěte (bydlení, vzdělání, rozvíjení zájmů a zálib, kulturní a sportovní činnosti, apod.). 


Čím se řídí vyživovací povinnost?

    Paragraf §914 je opět téměř doslovným přepisem původního ZoR z roku 1963. Bohužel z NOZ vypadla větička dříve známá pod §85 odst. 2, a to, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí. Zkušení opět vědí, že soud tuto část zákona sice nikdy nerespektoval, ale teď ani nebude muset. Výživné bylo vždy vyměřeno rodiči, kterému nebylo dítě svěřeno do péče (většinou otci). U matky se jaksi předpokládalo, že má s dítětem také nějaké, ale blíže nespecifikované výdaje. Budeme doufat, že §914, který je de facto opisem a říká totéž, i když komplikovanou formou, nezapadne v zapomnění.
    07. 06. 2011Výživné až v desítkách tisíc korun se stává stále častější realitou. Řízení o výživném se tak může pro mnoho rodičů stát černou můrou. Na druhou stranu se v době krize zvyšuje počet neplatičů výživného.
    Obecná pravidla pro přiznání výživného, včetně pravidel týkajících se nezletilých dětí, se nacházejí v části Vyživovací povinnost (§910 – §923). Změnami, které NOZ v této oblasti přináší, se podrobně věnujeme ZDE. V této kapitole se zaměříme na konkrétní zákonné definice a důsledky, které z nich plynou. Vyčerpávající výklad všech paragrafů o výživném by byl příliš obsáhlý a ne každému srozumitelný, proto se soustředíme pouze na části zákona, které úzce souvisejí s vyživovací povinnosti rodičů a jejich potomků. Důležité pasáže budou vyznačeny tučně. Pokud se Vám některá ustanovení budou jevit krkolomná, nejasná nebo dokonce protichůdná, nejedná se o zdání, zákon v této části neoplývá přílišnou kvalitou zpracování.


Spravedlivý přístup k výživnému

    Poslední věta §913 odst. 2 ukládá soudu povinnost, přihlédnout k tomu, zda povinný (zde se myslí matka) a v jaké míře o oprávněného (dítě), popř. o rodinnou domácnost pečuje. Jinými slovy, peněžní plnění lze vyvážit osobní péčí o dítě a rodinnou domácnost. Proto je vždy výhodnější starat se o dítě a domácnost a nechat druhého manžela, aby živil rodinu.
    Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi a mezi předky a potomky specifikuje §910. Pro účel tohoto článku je podstatný odst. 2, který nám říká, že vyživovací povinnost dětí má přednost před ostatními vyživovacími povinnostmi v přímé rodinné linii. Na vzdálenější příbuzné přechází vyživovací povinnost tehdy, pokud ji nejsou schopni dostát příbuzní bližší §910 odst. 3 – např. vyživovací povinnost zemřelého otce může přejít na prarodiče.
    Zkušení opět vědí, že změna výživného směrem dolů je během na dlouhou trať – pokles příjmů nebo ztráta zaměstnání není dnes nic ojedinělého. Než k faktickému snížení výživného dojde, uzná-li soud po několika stáních a odvoláních argumenty otce, je otec povinen hradit výživné v původním režimu. Matce pak stačí tvrdit, že všechno výživné od otce samozřejmě do haléře spotřebovala – nebude co vracet. Pokud se naopak jedná o zvýšení výživného, jsou soudy často mnohem ochotnější a rády vyměří otci dlužné výživné i zpětně (až 3 roky).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
200
26239
cache: 0024:00:00