Jak na věc


triko s červeným křížem pro zdravotníky

Bucharest Nine Security Platform meeting in Warsaw

     · Projíždíme a "ladíme" trať a konstatujeme, že značky z minulého ročníku jsou stále viditelné, takže můžete trénovat. Je to bílá šipka s červeným puntíkem.
     · V sobotu a v neděli jsme byli na trati Bolatické třicítky. Je suchá a rychlá, bez jedinné kaluže. Dlouhodobá předpověď počasí také trase nahrává. Nemají být srážky. Takže do akce, bajkeři.
    Ergo: nebojujme s představami, ale zjsitěmě si realitu. Úplně DRUHÁ věc, v níž je ovšem humanitární právo zcela nevinně, jsou eventuální pravidla nasazení dané armády a její další vnitřní regulativy, které mohou výše zmíněné právo na obranu omezit či zcela neutralizovat. To je ovšem věc jiná, s níž nemá Ženevská konvence ničehož společného.


©2018 Sport Club Bolatice, z.s.

    1. Sice chápu rozhořčení M. Yohna, který byl přímo u toho, ale nemyslím si, že dřívější evakuace by nutně znamenala jiný výsledek. Do nemocnice se dostal v 65. minutě (dle článku), přičemž standard ISAF, který musí být dodržen při plánování operací, je že v 60. minutě musí být vrtulník na HLZ u zraněného, o cestě zpět se nehovoří. Zranění v boji se dělí do 3 skupin – na ty které zemřou nehledě na péči, na ty, kteří přežijí bez jakékoliv péče a nakonec na ty, kteří přežijí jen díky péči zdravotnických etap: CLS – zdravotník – lékař. SPC Clark měl zřejmě tu smůlu, že patřil do špatné skupiny (nicméně v článku není specifikováni jeho zranění nijak podrobně).
    Sečteno a podtrženo. Vzhledem k tomu, že větší ochranu poskytne osádkám medevac praxe, že se NEBUDOU odlišovat od ostaních vrtulníků UH-60, nejlepší řešení by jednoznačně bylo: a. zrušit označení červeným křížem, b. nainstalovat 2x kulomet M240 7,62 mm. Ani ne tak vůli ochraně, ale právě kvůli zaměnitelnosti s ostaními UH-60. Doprovodný tým ve složení 2x AH-64 Apache s řízenými i neřízenými raketami, 30 mm kanónem a především termovizí nějaký kulomet navíc rohodně nenahradí…


What it is like to be a Citizen-Soldier in Lithuania

    Každý kdo si přečte články Michaela Yona, které v některých kruzích v USA rozpoutaly hotovou bouři, si udělá vlastní názor a otázka kterou jsem zde položil, bude plodit nejen odpovědi, zdůvodnění, ale také další otázky. Stejně jako v USA, kde se tohoto tématu chopilo několik členů Kongresu a kde se o něm diskutuje i v kruzích aktivních i vysloužilých vojáků. Mám za to, že tato diskuse přinese hlubší náhled do toho, jak by se měly armády státních aktérů chovat v budoucích konfliktech. Tento náhled pak jistě má potenciál o trochu změnit „Západní“ přístup k vedení válek.
    Omlouvám se za jedno opomenutí: ještě je potřeba dodat, že i v těch případech, kdy je zdravotník či zdrav. jednotka ozbrojena či dokonce popsaným způsobem zbraň použije, tak samozřejmě MŮŽE být označena znakem červeného kříže. Ono je to asi jasné, ale pro úplnost doplňuji ke svém příspěvku #3…
    Kvůli opoždění vrtulníku zemřel zraněný voják, specialista (SPC) Chazray Clark, v nemocnici na letecké základně Kandahár. A právě zde začíná boj jednoho reportéra proti systému, boj, který si každý může a zřejmě i bude vysvětlovat po svém a zaujme k němu svůj vlastní postoj. V zásadě se jedná o problém ozbrojování vrtulníků, které dopravují zraněné.
    Pro pořádek jen jednu malou poznámku: úprava ozbrojených konfliktů je širší, než jsou ony zmíněné čtyři Ženevské úmluvy. Doporučuji http://www.cervenykriz.eu/humanitarnipravo .


Stává se z armády manéž pro manažery?

    Již jednou, za jeho pobytu v Afghánistánu se Yon dostal do sporu s velením US Army a sice ohledně pravidel použití síly (rules of engagement) generála McChrystala. A teď se očividně pouští do dalšího boje proti systému, ovšem v tomto případě to bude mít mnohem těžší.
    3. Je trochu nefér porovnávat možnosti PJs a osádek normálních medevaců, je to jako srovnávat 601. SkSS se strážní rotou AZ. Úkoly i vybavením. Je třeba si uvědomit, že vždy je to něco za něco. Pokud bude každý zdravotnický UH-60 lítat s dvěma miniguny, tak jich bude potřeba mnohem více, jelikož jejich kapacita znatelně poklesne.
    Helikoptéra UH-60 Black Hawk pro přepravu zraněných ve Fort Gordonu v Georgii během cvičení v roce 2009; Foto Tech. Sgt. Hector Garcia, U.S. Air Force


Fotogalerie aktuální - webové album

    3. Porovnávání Pedros (USAF PJ) a Dustoff (US Army) vrtulníků je přibližně tak jak píšeš – aspoň v teoretické rovině. V praxi by ten rozdíl byl viditelný při konfliktu vysoké intenzity a velkého rozsahu. Pedros by létali Search & Rescue mise pro USAF a SOCOM personál a jednotky, Dustoff by létali MEDEVAC mise pro Army jednotky. Tento rozdíl se ale při konfliktu nízké a střední intenzity stírá a i když PJs dále poskytují svůj personál pro SOF jednotky tak pro zraněného pěšáka ze střelecké čety pěšího praporu může přiletět stejně tak Dustoff vrtulník od leteckého praporu US Army jako Pedro od záchranné eskadry USAF s PJ na palubě.
    Ženevská konvence? tohle je válka.. ne gentlemanský souboj na kordy… tzn. v boji využiji cokoli, co mi pomůže oslabit nepřítele, nebo nad ním dokonce vyhrát. Proto nevidím žádný důvod, proč by MEDAVAC neměl být vyzbrojen, letí do bojové zóny v případě nouze, pokud bude vyzbrojen, tak může zároveň sloužit jako letecká podpora. Na druhou stranu stejně tak nevidím důvod, proč by protistrana nemohla na MEDAVAC střílet.. je to podpora nepřítele, i když schovaná za červený kříž.. Otázka na závěr, Pokud by měl Taliban svůj MEDAVAC ctili by spojenci Žk? A kolik oněch povstalců ví něco o Žk?…


Anglické termíny Gun, Weapon, Arm: Arm III

    The medevac was very late. It took us about 20 minutes to get back to the Landing Zone (LZ). Based on my significant experience down here in southern Afghanistan, I know that the helicopter could and should have already been on orbit waiting for us. Chazray was dying but fully conscious and talking the entire time. We waited, and waited. Finally a radio call came that the medevac was “wheels up” from KAF. It was unbelievable to us that the medevac was just taking off from Kandahar Airfield, twenty-five miles away.
    A úplně na okraj: Existují i pravidla (de facto se shodující s obsahem Ž. úmluv), která mají povahu všeobecně závaznou, bez ohledu na to, zda daná strana konfliktu, státní či nestátní, signatářem Ž. úmluv je či není)
    Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny, protože v zásadě na ně nesmí být vedena palba. V současné době kdy jsou konflikty vedeny mezi státními, případně nadstátními aktéry a nestátními aktéry, takovéto opatření není dostačující. Každý čtenář knih Miloše Hubáčka o průběhu bojů v Pacifiku během 2. světové válce ví, že japonští vojáci si často za své cíle vybírali právě zdravotníky zřetelně označené červeným křížem. A jinak tomu není ani v Afghánistánu kdy jsou MEDEVAC vrtulníky často ostřelovány právě proto, že povstalci si jsou vědomi, že jim z tohoto směru nic nehrozí.


Raději se mýlit s Američany, než mít pravdu

    Dne 5.12. nás ve škole navštívil Mikuláš s andělem a třemi čerty.  Nejprve Mikulášovi a jeho společníkům zarecitovala první třida básničku Mikulášská punčoška. Poté zatančila druhá třída (společně s posilou z řad prvňáčků) na skladbu Byla jedna Káča. Po tanečku následovala písnička od třeťáků – ti si střihli vánoční song To k vánocům patří od Jiřího Korna a Pavly Forstové. Pokračovali čtvrťáci s písničkou Vánoční strom od Lucky Vondráčkové. A nakonec přišel na řadu ročník pátý. S doprovodem kytary a Orffových nástrojů předvedli píseň Vánoční (Johny Machette a Teri Blitzen). Vše se samozřejmě neobešlo bez pořádné nadílky – sladké perníčky, milá drobnost pro holky (flitrový přívěšek) i kluky (baterka), ale i pytlík s brambory a uhlím, abychom nezapomněli, že vyšší síly mají naše prohřešky v merku:-)
    Cílem našeho snažení je totéž – spokojené usměvavé tváře dětí, jejich navázaná přátelství a řada aktivit a dobrodružství, na které budou rádi a dlouho vzpomínat. V koncepci naší práce zdůrazňujeme všestrannost, individuální přístup, prožitek, zábavu, spolupráci a získávání společných zážitků. Zprostředkování dobrodružství bezpečnou formou je jednou ze stěžejních myšlenek. Snažíme se o to, aby si každé dítě mohlo prožít radost z překonání vlastního strachu a obav a poznalo hodnotu své vyvíjející se osobnosti, pří zdolávání přiměřených překážek. Radost z objevování a poznávání by měla být součástí většiny aktivit pro mládež.
    S tvým závěrem o odstránění označení a ozbrojení aspoň pro vlastní ochranu více méně souhlasím. Není potřeba z MEDEVACů dělat platformy pro palebnou podporu, na vlastní ochranu 2x M240 postačí. Bude potom možné používat všechny vrtulníky jak pro klasické mise tak i pro MEDEVAC lety, i když to bude znamenat náročnější výcvik pro jejich osádky.


Naše cíle a koncepce v kostce.

    Z doby, kdy jsme byli na táborech jako děti a později v roli praktikantů i oddílových vedoucích, nám zůstalo mnoho dobrých kamarádů a řada nezapomenutelných zážitků.
    Je potřebné, aby vrtulníky nebo vozidla, která dopravují zraněné vojáky z bojiště, byla označena červeným křížem a tudíž bez jakékoliv výzbroje, byť i pro vlastní obranu?
    V první polovině října loňského roku byl se jako „embedovaný“ reportér zúčastnil jedné aeromobilní operace spolu se 4/4 jízdní eskadrou (4th Squadron 4th Cavalry Regiment) v jedné z vesnic provincie Kandahár. Při této operaci došlo k výbuchu improvizované nastražené výbušniny (IED), při které byl jeden voják těžce zraněný. Takovouto situaci zažívají i naši vojáci nasazení v Afghánistánu a nejedná se o nic ojedinělého. Když se ale jednotka pokusila přivolat vrtulník z nedaleké letecké základny v Kandaháru, tak se opozdil. Jak píše Yon ve svém článku:


Nášivka zdravotník - červený kříž

    Ano, článek si několik poznámek jistě zalouží. Především – tak jako se to často stává – je i zde předestřeno jisté tvrzení, s nímž pak autor „bojuje“. Tím zcela mylným tvrzením, z něhož jsou činěny závěry dalakosáhlé, je věta (cituji) „Podle Ženevské konvence nesmějí být vozidla ani osoby označené červeným křížem ozbrojeny.“
    2. To jestli mají/musí být zdravotnická vozidla označena červeným křížem je pro většinu vojáku otázka dost zbytečná – stejně jako to označení. To má smysl v situaci, že konflikt probíhá mezi signatáři ženevských dohod. Pokud je tímto nařízením vázána jen jedna ze stran, nemá žádný smysl. Praktický případ – žádný ze zdravotníků či lékař Průzkumného odřadu v PRT Logar nenosil při patrolách viditělně červený rukávový odznak, ten se nosil výhradně na základně. A věděli proč. Rovněž s nenošením zbraní u lékařského personálu je to trochu jinak, než si představovali autoři ženevských dohod…
    Každý kdo pozorněji sleduje průběh války v Afghánistánu už nejednou musel narazit na jméno Michael Yon, ten komu se to ještě nepodařilo ať navštíví jeho stránku a přečte si jeho články z Iráku a Afghánistánu.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
cache: 0024:00:00