Jak na věc


snehulák z papíru a z vaty

Pseudorecenze: Harry Hole píše o Sněhulákovi

    1. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. V Austrálii je nalezena mrtvá norská dívka. Vše poukazuje na to, že byla znásilněna a zavražděna. Oddělení vražd osloského policejního…
    Kto teda Harry Hole vlastne je, keď ponúka tak rozdielne predstavy o hereckom stvárnení literárnej predlohy? V prvom rade je to úspešný kriminalista, ktorý bol schopný vyriešiť sériové vraždy, a to aj napriek svojmu zvláštnemu prístupu a problémom s alkoholom. Je to typ bojovníka so zločinom, ktorý je v záujme spravodlivosti schopný potopiť aj svojich policajných kolegov. Má pritom problémy s autoritami, správa a oblieka sa nonkonformne, čo ho pravdepodobne predurčilo k tomu, aby sa stal mediálnou hviezdou, pretože okrem iných predností vyzerá príťažlivo rokenrolovo.


Jo Nesbø: Co dělají sněhuláci, když nemají nic na práci?

    V Osle napadol prvý sneh. Jonas ráno vstane a zistí, že jeho matka zmizla. Ostane po nej jediná stopa – ružový šál, čo jej daroval na Vianoce. Má ho na krku snehuliak. Predošlú noc sa nečakane zjavil na dvore a jeho čierne oči hľadia priamo do domu. Prípad rieši inšpektor Harry Hole (postava objavujúca sa vo viacerých Nesbových knihách), ktorý nedávno dostal tajomný list s podpisom Snehuliaka. Situácia sa ešte väčšmi zamotáva, keď Harry zistí, že tento model sa opakuje – za posledných desať rokov sa stratilo jedenásť žien, a to vždy presne v deň, keď napadol prvý sneh. Vyšetrovanie je pre Harryho o to zložitejšie, že sa týka jeho novej kolegyne, ale aj milovanej Rachel.
    Stejně jako v předchozích dílech dává Harry Hole příběhu, který snove sériový vrah, jedinečný podtext. Potýká se neustále s nějakým průšvihem a alkohol není výjimkou. Rakel a jejich zničený vztah mu berou spánek. Harry se snaží zůstat v kontaktu se svým synem Olegem. Pasáže, kdy Harry tráví čas s Olegem, vám dají oddechnout a čas připravit se na další klíčové události jeho pátrání po vrahovi.
    Před vrchním komisařem Holem z osloského oddělení vražd stojí případ, který nekončí jednou mrtvolou a proplétá se rovněž s událostmi z minulosti. Úvodní kapitola popisuje scénu z roku 1980, kdy žena navštěvuje svého milence a v autě zanechává svého syna. Už tady se objevuje první (zdaleka ne poslední) sněhulák. V jedné z úvodních kapitol, která je zasazena do roku 1992, pro změnu bergenský policista Rafto pátrá ve svém případě zavražděné ženy. Naprostá většina kapitol se odehrává v listopadu 2004.


Lehce přemražený Sněhulák od Jo Nesba

    Chyby, které Nesbø dělá, se lapidárně dají pojmenovat jako honění mnoha zajíců. Je to pochopitelné, dostát opakovaně pověsti autora omračujících thrillerů není vůbec jednoduché. Kdo má taky pořád stále rafinovaněji kombinovat, konstruovat a vyprávět. Současná příběhová beletrie pracující se schopností dnešních čtenářů paralelně sledovat mnoho motivů zase autora tlačí do zmnožování dějových linek, které je pak těžké uhlídat (i když s pomocí dobrého redaktora by to spisovatel dokázat měl, zvláště spisovatel Nesbøho kalibru). Z toho také plyne občasná nedotaženost vedlejších postav.
    Jak je dobrým Nesbøho zvykem, příběh se odehrává i v několika časových rovinách a pomalu odkrývá jeden střípek za druhým, až se nám podaří poskládat celé zrcadlo, v němž na nás najednou vykoukne řešení spletitého případu, k němuž několikrát již zoufale frustrovaný Harry Hole nakonec dospěje. Ačkoliv i tento příběh vykazuje jistou předvídatelnost, na atraktivitě a napětí to nic nemění.
    Sám jsem nečekal, že se mezi příspěvky blogu objeví i recenze knihy. Mile mě však celý přístup překvapil. Přihlásil jsem se o jednu reading copy norského spisovatele Jo Nesbø. Nový díl kriminálního příběhu s názvem Sněhulák. Kdyby snad někdo netušil, co je reading copies. Neprodejné výtisky knihy poskytnuté k zrecenzování ještě před vydáním. Elektronická verze přišla do emailové schránky, přeložil jsem soubor pro mou aplikaci čtečky Kindle v novém tabletu a prolistoval první stránky. Obrázek sněhuláka a v tu dobu se objevil úsměv a radost, která mě provází celou četbou.


Sněhulák budí hrůzu. A nadšení z dokonalé krimi

    Ani se Sněhulákem to nešlo na jedno nadechnutí. Jednak jsem se do knihy tentokrát nemohl zanořit na delší dobu, četl jsem ji po kouskách. A stejně jako u jiných knih Nesbøa jsem se někde uprostřed trochu ztratil a najednou nevěděl, která bije. Také proto jsem si Sněhuláka dal po přečtení ještě jednou a totéž doporučuji všem.
    Stejně dobře ale fungují i drobnosti jako „soundtrack“ – Nesbø rád trousí odkazy na konkrétní písně a interprety (potěší především již poněkolikáté použitý Bruce Springsteen) a filmy. Nebo zasazuje děj do konkrétního času (tentokrát knihu s několika flashbacky rámují několikeré americké prezidentské volby, které umožní i krátké zamyšlení nad rolí ochránců ve společnosti, která se domnívá, že je nepotřebuje). Čtenářova pozornost tak kolísá mezi analýzou stop a odhalováním popkulturních či sociopolitických narážek, čehož Nesbø mistrně využívá v jednotlivých zvratech, kterými je vyhlášený.


Zachrání doktor Proktor Vánoce? (Doktor Proktor #5)

    Plusové body však Nesbø sbírá v jednom z nejdůležitějších aspektů, a tím je vykreslení a psychologie postav, které by se daly rozdělit do tří skupin. 1) Hlavní postavy - Harry, Rachel a Oleg, u kterých je patrný postupný vývoj skrz celou sérii. 2) Vedlejší postavy – Skärre, Holm apod., kterým se autor nevěnuje tak podrobně, ale i zde se dají rozpoznat různé charakteristické rysy. 3) Okrajové postavy – postavy, které se příběhem jen mihnou, jsou ovšem tak barvité až karikaturní, že čtenáři ještě dlouho utkví v paměti.
    Autorovým veľkým kladom je prepracovanosť vykreslenia psychológie a motivácie hlavných, ale aj vedľajších postáv. Harryho postava sa vyvíja, už to nie je ten beznádejný alkoholik. Stále bojuje so svojimi démonmi, ale je vyzretejší. Aj keď ho alkoholová amnézia stále láka, má nad sebou istú moc. Vo vzťahu voči Ráchel a jej synovi Olegovi je zmierenejší. K záveru získame empatický pohľad do vrahovej duše. Jeho motivácia k hrozným činom je istým spôsobom realistická, pomaly až pochopiteľná.
    Pokud měly předchozí Nesbøho knihy alespoň kousek ze společenského thrilleru ve stylu Stiega Larssona, tady se těšte na průzračně čistou detektivku, trochu zbarvenou do ruda prvky hororu. Po dlouhé době první sériový vrah v Norsku si hraje s Harrym jako Tom a Jerry. S tím rozdílem, že vám Toma tentokrát nebude ani trochu líto a Jerry na dětský animák trochu moc chlastá.


Stavěli jste někdy sněhuláka? Už nebudete!

    A nebylo to čtení jen tak ledajaké! Autorův poutavý styl psaní mi nedovoloval čtečku odložit ani v brzkých ranních hodinách a díky tomu jsem druhý den nebyla k použití. Částečně kvůli nedostatku spánku, ale částečně i proto, že jsem v každé volné chvilce (a na tajno i v té, která vlastně vůbec volná nebyla) hltala další a další stránky knihy. Co na tom Nesbøvi všichni pořád mají? Teď už to vím, protože není vůbec pochyb, že pan Nesbø je opravdu dobrý v tom, co dělá! Mistrně vypracované postavy, vynikající a i trochu strašidelná zápletka, originální vražedný nástroj, hororově naaranžované místo činu, nečekané zvraty a šokující odhalení – to vše nám autor naservíruje na stříbrném podnose se sněhulákem jako bonusem.
    Musím říci, že Sněhulák mě příjemně překvapil, myslela jsem, že nic lepšího než Červenku už Nesbø nenapíše (i ty ostatní byly výborné:-)), ale Sněhulák je ještě o chlup lepší. Asi to bude tou pochmurnou zimní atmosférou, děsivými scénami, kreativitou prokázanou při popisu jednotlivých úmrtí či stále stoupající sympatie k detektivu Holeovi, nebo taky posledních několik desítek stran knihy, které neuvěřitelně gradují a nenechají čtenáře ani dýchat, zkrátka investice do Sněhuláka rozhodně nebude nikdo litovat.
    Jestli tento text jen prolétáváte, zkuste se vrátit na poslední slovo minulého odstavce. Nový titul, pro Knihu Zlín možná jeden z vrcholů tohoto roku, vyjde najednou v klasickém i elektronickém formátu! Ten navíc nebude zmršený žádnými zámky DRM. I když to v Česku není poprvé, stále oceňujme tento přístup a přejme si, aby podobně pokrokově smýšleli i další nakladatelé.


Jo Nesbø, Sněhulák: raději nečíst, když sněží [recenze]

    Nesbø si hodně vyhrál s netypickými detaily. Se sněhuláky, kteří z knihy dělají téměř horror; s vražednou zbraní, kterou snad ještě nikdo nikdy nepoužil; s popisem samotných vražedných postupů; a nakonec vlastně i se samotným vrahem.
    Hned úvodní kapitola je povedená a důležitá pro celou zápletku. Chvíli však trvá, než se děj rozběhne, a vyznat se ve všech případech a vědět, komu patří které jméno, bude vyžadovat pozornost a možná i tužku v ruce.
    Co lze prozradit? Poznávacím znamením pro zločin je sněhulák uplácaný z čerstvého sněhu na zahradě před domem obětí. Ďábelsky jednoduché a tak děsivé, že letos bude mnoho čerstvých českých čtenářů čekat na sníh v obavách. A nepůjde rozhodně jen o řidiče s letními gumami.


Přečetl jsem: Jo Nesbø – Sněhulák

    V norské kriminalistice je to legenda, neboť kdysi vyřešil případ sériového vraha u protinožců (román Netopýří muž) a přes mizernou pověst netýmového hráče (jakýkoli z dalších románů) patří k hvězdám osloského oddělení vražd. Celkem pochopitelně si ho tak najde záhadný případ mizejících matek. Spojuje ho několik věcí: nevěra, první sníh a výhružná postava sněhuláka před domy obětí. Nesbø rozehrává hru, která se rozprostírá na ploše bezmála třiceti let a zahrnuje nezvyklé množství zvratů, falešných stop a matoucích náznaků.
    Joa Nesbøa ani jeho detektívneho hrdinu Harryho Holea už československému čitateľovi naozaj predstavovať netreba. Čo mám ja na jeho príbehoch naozaj rada – okrem toho, že sú bravúrne vystavané, dokážu udržiavať v napätí do poslednej strany a jednoducho fungujú – je reálne osloské prostredie, v ktorom sa odohrávajú a spôsob, akým ho Nesbø dokáže plasticky vykresliť. A keďže momentálne sama žijem v Osle, dala som si záväzok, že budem knihu čítať vždy tam, kde sa dej práve odohráva. Nuž, bez hanby priznávam, že som tomuto záväzku nedostála, a to z dvoch jednoduchých dôvodov. Po prvé, príbeh má taký spád, že je jednoducho nemožné presúvať sa rovnakým tempom ako Harry Hole. Po druhé, sú pasáže, ktoré je lepšie čítať v bezpečí vlastnej postele, za dverami zamknutými na dva západy, než v lese, kde zrejme niekto niekoho rozštvrtil.


Kniha Zlín vydává další knihu o antihrdinovi Harrym Holeovi

    „Vaše vrata jsou příliš úzká na to, abyste si sem mohl dát zákaz parkování,“ sdělil mu Harry. „Pošlu sem někoho od dopraváků, aby vám tu protiprávně vyvěšenou ceduli odšrouboval. Obávám se, že dostanete taky pořádně mastnou pokutu.“
    A kým u predchádzajúcich kníh mám pocit, že by ich mal čitateľ zobrať pekne porade, Snehuliak bude dobre fungovať aj samostatne a nebála by som sa ho odporučiť niekomu, kto ešte nemal s Nesbøm tú česť sa zoznámiť.
    Sněhové bludiště nemá z literárního hlediska zásadnější chyby – maniakálně kombinuje, přesto nepůsobí překombinovaně, vrší zvrat za zvratem, přesto se nemění ve frustrující festival škodolibosti. Oproti „sériovým“ počinům Nemesis či Pentagram je zároveň sevřenější a přímočařejší (což možná milovníky Nesbøho košatosti zklame). Jedinou vadou je zdánlivá drobnost. Nesbø využívá téměř každého detailu a náznaku k vytvoření další zavádějící stopy. Těch pár okázale ignorovaných výroků a otázek však vnímavého čtenáře přivede k identitě vraha velmi záhy, ještě před polovinou knihy. V dokonalém labyrintu totiž působí ledabyle ignorovaná odbočka až příliš nápadně.


O Harrym a Joovi, snehu, sekerách a tuleňoch Berhausových

    I sněhuláků vrahů je mnoho: první – špatně, ač tomu díky mediální masáži uvěří celé Norsko. Druhý také nebude ten pravý. Je to jen tak trochu prasák. Třetí sněhulák touží po pomstě. A teprve pak se čtenář dočká. Zajímavé je – a v tom se skrývá Nesbøho mistrovství, že v momentě, kdy Harry Hole pozná pravdu, retrospektivně čteme o osudech a pohnutkách zabijáka. Chyběla mu láska, cítil se podvedený. A byl zatraceně dobrý.
    S každým prvním sněhem v Norsku beze stopy zmizí jedna žena. S každým prvním sněhem se někde objeví sněhulák, kterého nikdo nepostavil. Sněhuláků i zmizelých žen přibývá a je na Harrym, aby vypátral, kdo, jak, co a proč dělá. Aby to všechno mělo pořádné grády, tak se nebezpečí víc a víc přibližuje k jeho nejbližším a je jen na něm, zda - a jak rychle - Sněhuláka dopadne.
    Knihu jsem měl k dispozici v předstihu v rámci tzv. reading copy. Četl jsem výměnou za sepsání recenze. Sněhulák oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelství Kniha Zlín jako tištěná i elektronická kniha současně.
    Patřím mezi nárazové (či občasné) čtenáře. Dlouhou dobu nic (kromě odborné literatury) nečtu, ale když mě nějaká knížka zaujme (či když mi ji někdo doporučí), pak nemám problém ji přečíst za den (a třeba si kvůli tomu i přidělat Kindle na rotoped, abych mohl číst i při sportování ;-) A přesně do této kategorie patříSněhulák od Jo Nesba.


Stojí vám před domem sněhulák? Zemřete!

    Jestliže totiž česká vydání „holeovek“ na něco skutečně navazují, pak je to práce lidí, jako byl Josef Škvorecký, kteří v šedesátých letech pomohli prosadit v českém prostředí Raymonda Chandlera (ale nejen jeho), přičemž dokázali české čtenáře detektivek, jejichž konzervatismus je příslovečný, přesvědčit, že si nekupují šestákový krvák, ale velkou literaturu. Což byla pravda na skleničce s Marlowem a je to pravda i na flašce s Holem.
    A nezačínejte číst večer, natož v zšeřelém pokoji, nebo dokonce sami doma. I tak neusnete, když ne strachem, tak potřebou dočíst pět set stran až do konce. Ale stydět se nemusíte, tentokrát se totiž bojí i detektiv, který pátrá po chladnokrevném vrahovi několika žen.
    To, že je Hole alkoholik, je to nejmenší. Ostatně stejně jako v minulé knize, i zde jej v podstatě nenajdeme opilého. I když by si to asi sám mnohdy přál. Opilství je jenom způsobem, jak omluvit sám před sebou a jinými, že Hole už nedokáže ve světě normálně společensky fungovat. Je romantik v prostředí, které je plné rozřezaných lidských těl a špinavých lží i mezi nejbližšími (stejně jako v předchozích knihách, i zde dojde k dalšímu rozkolu v řadách policie a především v rodinách podezřelých). Hole prochází příběhem jako zvěstovatel devastující pravdy – protože ta už dávno nenosí pouze úlevu a spravedlnost, ba mnohdy právě naopak. Protože události dospěly do stavu, kdy jen z trosek je možné znovu stavět.


Soon the first snow will come and then he will appear again – The Snowman / Sněhulák (Jo Nesbø)

    Ak máte dojem, že som snáď práve prezradila priveľa, nenechajte sa zmiasť. A koniec koncov, čo si budeme klamať, je to severská detektívka. Jasné, že je tam les, veľa tmy, sneh, alkohol, narážky na kráľovskú rodinu a sekera. Ak máte dojem, že teraz som už celkom určite prezradila priveľa, už vôbec sa nenechajte zmiasť.
    Po přečtení poslední knihy jsem byla zvědavá, kam se Harry ve Sněhulákovi posune. Jestli se vůbec posune. Nebo jestli zůstane věčným rozhárancem, který občas pije a občas ne a postupně tak zapadne do kolejí onoho „neměnného“ detektiva, kterými byli výše jmenovaní. Podle mého názoru k tomu neměl daleko.
    Nesbø opät preukázal svoje filmové videnie deja. V Pentagrame sa vyhral s efektnými scénami (napr. sledovanie krvi tečúcej skrz strop až do hrnca), v Spasitelovi pracoval so “strihom”. Tu použil prvok strachu. Predovšetkým scény v lese, buď útek Sylvie pred vrahom s odporovou pílkou či Harryho pátranie v tme len s baterkou, sú veľmi sugestívne. Strach až paranoia hryzie Harryho väčšinu deja.


Smrt má úsměv Sněhuláka a Nesbo se blíží Chandlerovi

    Nový Nesbøho román je na rozdíl od těch předchozích, které s sebou přinášely kritiku současného světa, hlavně jedním: dobrou detektivkou. Špionážní hry z prostředí policejního sboru končí, ani o korupci mezi uniformami tentokrát nepadne zmínka. Pátrá se po stopách. Možná není ani tak důležitý cíl jako popis samotných Harryho postupů. Vraha totiž zkušený čtenář Nesbøho románů odhalí asi tak v polovině. A pak bude věřit v lásku a happy end.Harry od uplynulého románu zhubnul a prorostl plísní. Stejně jako plíseň prostupuje stěny v jeho bytě i jeho sžírá strach, několikrát se už bojí hodně. Ale nákaza se musí utnout. Očista je nutná, zdi bytu dává do pořádku pracovitý řemeslník. Díky němu pak osloský vyšetřovatel odhalí stopu, již přehlédl. Tu, která ho dovede k cíli. Tyto asociace, které Harry má, když se setká s nějakou běžnou činností, se objevily už v předchozích dílech. Jsou uvěřitelné a geniálně jednoduché. A zábavné, přesto by normálního smrtelníka asi nenapadly. Harry je ale jiný.D
    Obyčejně jen tak postávají s hrncem na hlavě a koštětem v ruce, poflakují se na zahradách či veřejných prostranstvích, a když je to omrzí, tak roztají. Ale kdepak v Norsku, tam jsou sněhuláci nápaditější. Tam si jeden z nich řekl, že už nebude trpět bezohledné očůrávání majetnických psů a našel si jinou nou, lepší zábavu…
    Lidé si myslí, že je Sněhulák nejlepší detektivkou od Nesbeho. Nebo, že Hary Hole je nejlepším detektivem Osloské policie. Jestli si to myslím také, Vám možná prozradím na konci tohoto postu.
    Bez dlouhých řečí rovnou k věci: Sněhulák je nejlepší kniha, jakou jsem od Nesbøa zatím četl. Jak se zpětně dívám, mohu asi srovnávat, protože jsem od něj až na jednu výjimku přelouskal všechno, co zatím v češtině vyšlo.


První Sněhulák s druhým sněžením. Jo Nesbø.

    Hoci si nerobím ilúzie, že Harry Hole by bol Nesbøovým literárnym alter egom, je nespochybniteľné, že majú niečo spoločné. Napríklad záujem o hudbu. A odkazov na konkrétnych skladateľov, hudobníkov, spevákov a skupiny je v príbehu nespočet, od Straussa cez Pink Floyd až po Slipknot. Prečo to spomínam? Nuž, keď už som sa nemohla uprostred noci vybrať na Sofiens gate, kde Harry býva, pustila som si k čítaniu aspoň to, čo v danej pasáži práve Harry sám počúva. Napríklad skupinu Franz Ferdinand. A viete čo, bolo to fakt fajn, Harry má totiž celkom vkus.
    Až v den, kdy napadne první sníh, půjdete domů a u dveří bude stát sněhulák, otočte se a utíkejte pryč – nečeká vás totiž nic pěkného. Detektiv Harry Hole takových sněhuláků potká hned několik. Dámy a pánové, představuji vám vrchol letošní detektivkové sezony.
    Vykreslení postav je špičkové. Neméně omračující je také jejich psychologie, zkoumání toho, proč jednají tak, jak jednají, proč přemýšlí určitými směry a jak je možné, že se v některé situaci zachovají úplně naopak. Nejzajímavější je samozřejmě Sněhulák, kterého zhruba třikrát v příběhu společně s Harrym odhalíte, přisoudíte ho nějaké postavě, podivíte se, jak je to možné, celé to prozkoumáte, abyste nakonec zjistili, že to zase není on.


Půlnoční slunce (Krev na sněhu #2)

    Po prečítaní Sněhuláka (Snehuliaka) by som najskôr podotkol, že hoci ide v poradí už o siedmu knihu celej série, samotnému hlavnému hrdinovi voľné pokračovania vôbec neuškodili. Naopak Harry Hole si stále udržuje svoju literárnu integritu, dokonca sa prirodzene zlepšuje a vyvíja, a ani čitateľský nováčik nemusí mať obavy, že by si hrdinu ignorovaním jeho predchádzajúcich kriminálnych prípadov neobľúbil alebo nepochopil.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
200
30368
cache: 0024:00:00