Jak na věc


psaní velkých písmen ulic

O psaní velkých písmen (Na pozadí poradenské počítačové databáze)

    Zvláštní skupinu tvoří názvy, které běžně fungují jako obecné (obecní, městský, okresní, ... úřad, základní škola, okresní soud, zastupitelstvo) a které se stávají vlastními až na základě nějakého dalšího určení. Zpravidla jím bývá název obce a ulice s číslem popisným, u některých jen obce, u některých pouze udání toho, pro jakou oblast jsou určeny, např. Krajský soud pro Prahu-západ.


2. Psaní názvů organizací a institucí a jejich složek

    Ty tvoří názvy zahrnující v sobě podst. jména jako: závod, divize, oddělení, odbor, výbor, komise, útvar, rada, kancelář, ... Tady je potřeba rozlišit, jde-li o pojmenování samostatné instituce, např. Rada Evropy, Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, Výbor dobré vůle, nebo o pojmenování jedné ze složek některé instituce. PČP podávají k psaní složek jen velmi obecné zásady. Velké písmeno doporučují psát u jednotlivých útvarů úřadů státní správy i orgánů zákonodárných, např. Odbor územního rozvoje Obvodního úřadu městské části Praha 6. S malým písmenem se mají psát méně samostatné a příležitostné složky. Hranice mezi menší a větší samostatností tu však vymezena není, a to jednoduše proto, že nějaké jednoznačné pravidlo stanovit nelze. Příklady uvedené v PČP nejsou pochopitelně vyčerpávající a na základě obecné poučky lze u některých názvů jen stěží rozhodnout, zda je možno přiřadit je k příkladům uvedeným v PČP (a psát je podle nich), nebo ne. Proto často u téhož typu pozorujeme
    Druhý typ tvoří názvy (ulice, náměstí, ...) Sady pětatřicátníků, Alej svobody, u nichž by se velké písmeno mělo psát u prvního jména následujícího po výrazu ulice atp. vždy, u druhého jen tehdy, je-li jím jméno vlastní (Obec Ležáky).
    Při řešení jednotlivých konkrétních dotazů nelze vždy vystačit s jednoznačnou určeností, tj. s opozity správný – nesprávný, náležitý – nenáležitý. Na rozdíl od jiných pravopisných jevů se škála hodnotících výrazů při odpovědích na konkrétní dotazy zmnožuje: je vhodnější, výhodnější, zřetelnější, výraznější, běžnější, obvyklejší použít podobu ..., což zároveň implikuje, že odlišný způsob nelze označit jako chybný. U této pravopisné oblasti bychom rozhodně nevystačili s běžným školským přístupem: hrubá – malá chyba.


7. Názvy společenských, kulturních, sportovních apod. akcí

    1. Na jazykovou poradnu se obracejí někteří z těch, kteří se seznámili s pozn. č. 2 na s. 42 akademického vydání PČP, vztahující se k psaní typu Na Můstku, a kteří z ní vyvozují, že je možno původní způsob psaní (tj. Na můstku) i nadále užívat. Přitom však přehlédli, že obsah této poznámky se týká úzce odborných textů. A tím se míní především ty, které objasňují etymologii jednotlivých pojmenování, zvláště z onomastiky neboli dílčí jazykovědné disciplíny zkoumající vlastní jména.
    b) Názvy České vysoké učení technické, Vysoká škola ekonomická, Ústav pro jazyk český, První poštovní novinová služba jsou již samy o sobě předurčeny k tomu, aby byly chápány jako vlastní názvy v kterémkoli kontextu, tedy vždy. Tuto vlastnost jim dodává zvolený výběr slov i slovosled. To však již nelze říct o názvech archeologický ústav, obchodní banka, divadlo hudby, národní muzeum atp. [23]Ty vypovídají o svém zaměření (povaze, charakteru), podle nějž bylo zvoleno i pojmenování instituce. Prakticky vzato: u názvů, u nichž lze tyto dvě skutečnosti ztotožnit, můžeme volit mezi velkým a malým písmenem, a to podle toho, jakou skutečnost míníme vyzdvihnout.[6] Je však třeba říct, že dotazy na tento typ institucí nebývají příliš časté a že v praxi nijaké zvláštní potíže nečiní.
    Stejné pravidlo o psaní velkého písmene platí i pro předložková spojení s podst. jmény dům, lékárna, kavárna, restaurace atpod.: dům U Dvou slunců, restaurace Na Růžku, hospoda U Lípy apod.;


b) psaní názvů ulic, nábřeží, náměstí, domů atd. tvořených spojením 2. p. obecného jména a 2. p. jména vlastního

    Při rozboru všech telefonických dotazů v jazykové poradně zachycených za šest měsíců roku 1986[1] se ukázalo, že polovinu z nich pokrývají dotazy pravopisné a z nich pak největší podíl (31 %) připadá na psaní velkých písmen. Poradenská počítačová databáze vykazuje tento podíl ještě vyšší. Do 30. 6. 1999 v ní bylo uloženo 584 záznamů[2] o pravopisných dotazech, přičemž oblast psaní velkých písmen zahrnuje 275 (47 %) – 174 je písemných a 101 telefonických. Rozdíl mezi oběma druhy záznamů spočívá v tom, že telefonický tvoří jeden dotaz (resp. dotaz na jednu třídu jevů), kdežto písemný obsahuje často dotazů více (např. záznam č. 1731 tvoří 6 dotazů na různorodé jevy). Druhý rozdíl tkví v tom, že telefonické dotazy jsou archivovány výběrově:[3] zařazovány jsou jen dotazy nerutinní povahy[4] (např. rok Opice, tančící dům, Korea – země klidných rán, sametová revoluce, Čecháček, Rusák, Amík, zlatý dukát České republiky, barbína, slapské jezero, ...). Zařazované telefonáty mnohdy př
    Odchylky, s kterými se v této pravopisné oblasti každodenně setkáváme, je třeba hodnotit střízlivě, uváženě. Některé chyby jdou na vrub nepřijetí nové kodifikace, mnohý způsob psaní jednotlivých názvů je však v rozporu i s PČP z r. 1957. Např. ani podle PČP z r. 1957, ani podle PČP by se nemělo psát Dům u Hybernů, nýbrž dům U hybernů (1957), nebo dům U Hybernů (1993). Stejně např. nikoli čtvrtý Mezinárodní varhanní festival (ale: Čtvrtý mezinárodní varhanní festival).
    Stejně postupujeme i při zkracování jiných názvů, např. Smlouva o založení evropského hospodářského společenství → Smlouva, tato smlouva; Perský záliv → Záliv.


a) tvořených předložkovým spojením

    V delších textech se víceslovné vlastní názvy většinou užívají opakovaně, a pak se různě zkracují, a proto se setkáváme i s dotazy, jak tyto zkrácené názvy psát. Nejběžnější je zkrácený název jednoslovný (Okresní úřad v Benešově → Úřad). Ten lze chápat jako zástupný, tj. plnící i nadále funkci vlastního jména, a psát ho pro[25]to s velkým písmenem. Užití velkého písmene má tu výhodu, že čtenáři signalizuje, že nejde o jméno obecné (nejde o kterýkoli okresní úřad, ale jen o ten okresní, který sídlí v Benešově). Tentýž víceslovný název lze zkrátit i tak, že z oficiálního názvu se vypustí místní určení (Okresní úřad v Benešově → Okresní úřad). V obou případech je velké písmeno běžnější (malé však nelze označit jako chybné).
    Mezi těmito názvy jsou ty, které píšeme s velkým písmenem vždy: Velká kunratická (běžecký závod), Pražské jaro (hudební festival) apod. Názvy, které pouze naznačují druh, např. zimní olympijské hry, mistrovství světa v kopané, mezinárodní filmový festival mohou být považovány za vlastní, pokud jsou doplněny buď místem konání (např. Zimní olympijské hry v Naganu, Mistrovství světa v kopané ve Francii), nebo časovým údajem (např. XX. (Dvacáté) zimní olympijské hry).


9. Psaní velkého písmena po dvojtečce ve výčtech

    Co se týče názvů jednotlivých částí organizací (institucí), jako jsou rady, výbory, odbory, předsednictva, děkanáty, oddělení atp., nová PČP i v této oblasti zvětšila okruh pojmenování s velkým písmenem a v podstatě tak kodifikovala způsob psaní v úzu již delší dobu převažující. Např. podle starší kodifikace bylo namístě psát předsednictvo vlády, prezidium Akademie věd, ačkoli v praxi jsme se běžně setkávali s podobami: Předsednictvo vlády, Prezidium Akademie věd (a také Předsednictvo Prezidia Akademie věd) – a tento způsob psaní také nová PČP doporučují.
    Pravopisná oblast označovaná jako psaní velkých písmen poutá pozornost uživatelů češtiny již mnoho let. Údaje počítačové databáze však jednoznačně prokázaly, že tento zájem dále – překvapivě!? – vzrůstá. Tuto skutečnost lze dát do souvislosti s novými Pravidly českého pravopisu (dále PČP) z r. 1993. Ta přinesla v oblasti psaní velkých písmen některé dílčí úpravy. Ne všichni uživatelé češtiny nová Pravidla zaregistrovali hned k datu jejich vydání, dozvídají se o nich postupně, někdy náhodně, „z druhé ruky“, a v jazykové poradně si získané informace o nových Pravidlech chtějí ověřit. Proto snad bude užitečné všechny zásadní změny provedené v oblasti velkých písmen ve stručnosti připomenout:


8. Psaní velkého písmena u zájmen Vy a Váš

    Druhá výhrada proti novému způsobu psaní spočívá v přesvědčení, že se jím ztrácí povědomí o rozdílu mezi vlastními a obecnými jmény. Jenže ono povědomí bylo narušeno už v minulosti tím, že jedno a totéž slovo mohlo vystupovat jako jméno vlastní, i jako obecné (rybníček – Rybníček).
    Tento pravopisný jev snad nejprůkazněji dokumentuje, nakolik je psaní velkých písmen věcí konvence a možných zásahů a následných změn, a zároveň dokresluje, jakou váhu jim uživatelé češtiny přikládají, co od nich očekávají, co mají symbolizovat. Ač PČP z r. 1957 uváděla zkratku pro psaní titulu inženýr výlučně s malým písmenem, v praxi se – patrně vlivem analogie s tituly RNDr., JUDr., MUDr. – rozšířilo velké písmeno. I přesto, že co do původu zkratky je malé pís[21]meno náležité (jde o zkratku vzniklou z francouzské podoby obecného jména ingenieur, zatímco v případě RNDr., MUDr. apod. jde o zkratky iniciálové), nová Pravidla respektovala většinový úzus psaní. Navíc si autoři PČP byli vědomi nevýhody různorodého způsobu psaní zkratek názvů pojmenovávajících podobné jevy téže skutečnosti, byť co do původu odlišné. Tentýž důvod přispěl i k zavedení velkého písmena u zkratek nových titulů (Bc. = bakalář, Mgr. = magistr).


3. Psaní zkratek akademických titulů

    Z PČP vyplývá, že je především třeba dodržovat relaci mezi velkým (malým) písmenem a interpunkčním znaménkem, tzn. pokud zvolíme malé písmeno, měli bychom jednotlivé body výčtu končit čárkou, pokud písmeno velké, tak tečkou. První způsob je obvyklý u výčtů, jejichž jednotlivé body tvoří nevětné celky, druhý u výčtů, jejichž jednotlivé body obsahují více větných celků. Je možno použít ještě jednu kombinaci: malé písmeno + středník, a to zejména při střídání větných [27]a nevětných spojení. Vhodná je přitom taková úprava, v níž všechny body výčtu začínají stejným písmenem (důsledně velkým, důsledně malým).


4. Zkratky pro akademické tituly

    Do r. 1993 se podle tehdejší pravopisné kodifikace psalo u podstatného jména po předložce velké písmeno jen tehdy, jestliže bylo od původu vlastní. Podle této zásady měly mít pražské ulice tuto podobu: U rybníčka, Na Rybníčku, V Rybníčkách, Za rybníčky; V háji, V Hájích, V hájkách; U Michelského lesa, U michelského mlýna apod. (v jiných městech tomu mohlo být třeba naopak). Nová Pravidla zavedla u jména po předložce jednotný způsob psaní, a to ve prospěch velkého písmena. Při psaní tohoto typu už tedy není zapotřebí znát (event. zjišťovat) původ jména, které po předložce následuje. Proti této změně se čas od času objeví námitka, že nejde o změnu frontální, že stále existují názvy, jejichž způsob psaní na věcných znalostech i nadále závisí. U názvů, u nichž je podst. jméno po předložce rozvito příd. jménem (event. číslovkou), je třeba opravdu znát původ celého spojení. Velké písmeno u všech jmen v sousloví je namístě tehdy, pokud se spojení po předložce samo o sobě píše s velkým písmene


1. Psaní názvů ulic, nábřeží, náměstí a dalších veřejných prostranství

    2. Při své poradenské činnosti a zejména pak při přednáškách jsem se setkala s tímto stanoviskem, které zastávají (někteří) právníci: Pokud v obchodním rejstříku je v oficiálním názvu dané organizace zapsaný název ulice podle původních pravopisných zásad, musí se tento způsob [20]psaní používat i nadále, neboť odlišný způsob psaní v textech právní povahy by mohl způsobit komplikace. Upřímně řečeno, nedovedu si představit, že by existovaly dvě organizace stejného jména, sídlící ve stejné ulici (např. NA POŘÍČÍ) se shodným číslem popisným a jediným jejich rozlišovacím znakem by mělo být velké, resp. malé písmeno u slova poříčí. Podobně tomu je, i pokud jde o přítomnost/nepřítomnost interpunkční čárky před zkratkou pro akciovou společnost či pro společnost s ručením omezeným za vlastním názvem. Z jazykového hlediska by se čárka měla psát, protože jde o přístavek. Podle právníků však její psaní záleží na tom, zda čárka je anebo není zanesena do obchodního rejstříku. Pokud se od zapsané pod
    Co se týče frekvence dotazů na jednotlivé typy pojmenování, lze mezi údaji z r. 1986 a údaji získanými z počítačové databáze pozorovat na nejvyšších příčkách naprostou shodu. I dnes jednoznačně převažují dotazy na psaní velkých písmen u názvů organizací a jejich složek (84, tj. téměř třetina), a to zcela jednoznačně ve prospěch orgánů státní správy (ministerstva, obecní aj. úřady, soudy, ...), následují dotazy na psaní názvů ulic (49), názvů domů aj. staveb (13) atd. Na rozdíl od minulosti vzrostl počet dotazů na pojmenování z oblasti církevního a náboženského života (např. b(B)ůh, b(B)oží, katolická církev, k(K)ongregace milosrdných sester sv. Františka Boromejského, boromejky).


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
cache: 0024:00:00