Jak na věc


poruchy potence

Lidé s autismem a poruchami učení vynikají v tvůrčím myšlení

    Záchvat úzkosti trvá většinou do půl hodiny a vyznačuje se intenzivním strachem o život nebo strachem, že se přihodí něco hrozného. Časté jsou i tělesné příznaky – svírání až bolest na hrudi, třes, problém s dýcháním, nevolnost, závratě, mohou být pocity depersonalizace a derealizace. Příznaky připomínají příznaky infarktu, není proto divu, že si dotyčný často volá rychlou záchrannou pomoc. Pokud je odvezen do nemocnice, pak je infarkt záhy vyloučen. Zážitek záchvatu je ovšem do takové míry nepříjemný, že vede k rozvoji anticipační úzkosti, tj. strachu z dalšího záchvatu. Tento strach brání vzdálit se z bezpečného prostředí a nutí dotyčného vyhýbat se otevřeným prostranstvím nebo prostředím s velkým množstvím lidí – má obavy, že by i zde mohlo dojít ke vzniku záchvatu. Tím se může rozvinout nadměrný strach
    Vědomí spolu se srdeční akcí a dýcháním řádíme mezi základní životní funkce, kterých si všímáme jako první, staneme-li se svědkem nehody či úrazu nebo spatříme-li bezvládně ležící osobu. Bezvědomí je výsledek poruchy činnosti centrálního nervového systému na úrovni mozku. Příčin bezvědomí však může být celá řada, protože mozek může být poškozen nejen sám o sobě, ale i v závislosti na další orgány v lidském těle. Bezvědomí je stav, který postiženého bezprostředně ohrožuje na životě, a proto je vždy nutné zahájit první pomoc co nejdříve.
    Jestliže životní funkce selhávají, šetrně přetočíme postiženého na záda a urychleně zahájíme kardiopulmonální resuscitaci. Provedeme záklon hlavy k uvolnění dýchacích cest a provádíme umělé dýchání z úst do úst spolu se srdeční masáží v poměru 2 vdechy : 30 stlačení hrudníku. Zároveň voláme Záchrannou službu na linku 155. Podrobné informace o první pomoci při zástavě dechu a srdce si můžete přečíst v naší sekci „první pomoc“.


Generalizovaná úzkostná porucha

    Bezvědomí má 3 stupně podle toho, na jaké podněty postižená osoba reaguje či nereaguje. První, nejlehčí forma bezvědomí, je somnolence neboli spavost. Dotyčného lze z tohoto stavu probudit oslovením, dotykem či jiným podrážděním, a poté je již postižený plně orientován. Pozor – nezaměňujte somnolenci se spánkem – spánek se vyznačuje spontánními projevy bdělosti, které u somnolence chybí. Druhý stupeň bezvědomí se nazývá sopor. Je to stav, kdy postižený již nereaguje na oslovení či pouhý dotyk a probudí jej jen bolestivý podnět (štípnutí do ušního lalůčku, důrazný poklep ohnutým prstem nad kořenem nosu). Reakce není slovní, ale pouze motorická – postižený udělá pohyb v návaznosti na bolestivý podnět. Vědomí však pacient nabude jen krátce a poté opět upadá do bezvědomí. Třetí, nejvážnější formou bezvědomí je kóma, ze kterého již postiženého nevzbudí ani silně bolestivý podnět. Kóma je charakteristické tím, že při něm vyhasínají základní reflexy – typicky se u pacienta v kómatu nedostavuj
    Člověk v bezvědomí leží zcela bezvládně, má povoleno veškeré napětí svalů včetně jazyka (pozor na jeho zapadnutí) a nereaguje na podněty vnějšího okolí. Poté, co se zbavíme vyvolávajících příčin (vypnutí elektrického proudu, vynesení postiženého ze zamořeného prostředí, vytažení z vody), se pokusíme o kontakt s postiženým – oslovíme jej, zatřeseme jím, zkusíme bolestivý podnět. Od okolí se informujeme o okolnostech a příčinách bezvědomí. Dále mapujeme základní životní funkce – tep hmatáme třemi prsty na krkavici, dýchání je viditelné (hrudník se zvedá), slyšitelné (ucho k ústům / nosu postiženého) i hmatatelné (ruku na hrudník). Postiženého se zachovalými základními funkcemi polohujeme do stabilizované polohy na boku, voláme 155 a dále kontrolujeme životní funkce.


Sociální fobie mi ničila život, pak přišla změna

    Podívejme se na nejčastější z nich. Pravděpodobně nejvíce diskutovanou poruchou spánku je nespavost. Někteří ji řadí mezi civilizační choroby, jiní čistě mezi psychologické problémy. V zásadě se jedná o soubor vnitřních nebo vnějších podnětů, která nám nedovolí delší dobu usnout a pokud už usneme, není zaručen správný průběh spánku. Lidé trpící nespavostí se často probouzejí dříve a necítí se odpočinuti.
    Bezvědomí jako stav nepříznivého narušení mozkových funkcí vzniká při poškození nervové tkáně mozku. K tomu může dojít jak mechanickým působením, tak nedostatkem kyslíku, tedy hypoxií. Mozek je orgán, který je velmi citlivý k dodávce kyslíku – bez něj mozková tkáň „umírá“ přibližně již po 5 minutách. Hypoxii řadíme mezi oběhové poruchy a jejími příčinami může být srdeční selhání, nízký krevní tlak nebo šok (ne psychický!). Dalšími příčinami bezvědomí bývá:
    Naopak někoho jiného může trápit zvýšená spavost, což je opak nespavosti. Lidé potřebují spát 10 nebo 12 a více hodin denně. U vážnějších případů může docházet k upadání do spánku i během výkonu činnosti. Spánková deprivace je nedostatek spánku u lidí, kteří za normálních okolností nemají problémy usnout. Tento jev se často vyskytuje u studentů, kteří spí málo a nebo vůbec. Bohužel zvýšenou únavou a spánkovým deficitem se soustředění stává stále obtížnější. Proto není vhodné dlouhodobě odbývat spánek jen několika hodinami denně.


Lidé s arachnofobií mají zkreslené vnímání

    Za poruchy spánku považujeme onemocnění, která nějakým způsobem narušují průběh spánku nebo některé jevy, které jeho kvalitu přímo ovlivňují. Obecnějším tématem - nespavostí - trpí v dnešní světě až 50% lidí nad 65 let. Samotné poruchy spánku jsou nepravidelně rozprostřeny do všech generací. Trpí jimi senioři stejně jako děti.
    Odstranění poruch spánku je komplikované a často potřebuje pomoc odborníka. Ovšem někdy si můžete vystačit sami. Základem je klidné větrané prostředí, ve kterém usínáte. Téměř nutností jsou kvalitní polštáře a matrace pro správnou polohu vaší páteře. Před spánkem si vyčistěte hlavu. Odložte starosti z práce či s dětmi a uléhejte s příjemným očekáváním spánku. Samotnému usínání můžete pomoci volně dostupnými prostředky na spaní (bylinné čaje a kapky).


Akutní a přechodné psychotické poruchy

    Existuje řada teorií vzniku panické poruchy. Například dle psychoanalýzy může být příčinou ztráta rodiče v dětství. KBTkognitivně–behaviorální terapie" >KBT vnímá panickou poruchu jako naučené chování. My se v praxi s touto poruchou nejčastěji setkáváme jako s následkem dlouhodobého stresstav organismu, který je obecnou odezvou na jakoukoliv výrazně působící zátěž – fyzickou nebo psychickou" >stresu. Typickým pacientem trpícím panickou poruchou je „silný” pacient, který si nemůže dovolit dát najevo vyčerpání, protože musí udržovat v chodu firmu, rodinu apod. Někdy se může panická porucha rozvinout až po odeznění stresu. Tedy dotyčný například přijde o zaměstnání, rozvede se s ním manželka, do toho musí splácet hypotéku. Situaci s velkým vypětím zvládne a jakmile si může „vydechnout”,
    Poruchy vědomí dělíme na kvantitativní, kdy dochází ke snížení bdělosti různého stupně, a kvalitativní, kdy je bdělost zachována, ale porušena je kvalita vědomí – příkladem je delirium, halucinace, dezorientace či zmatenost. Tyto poruchy však nyní necháme stranou, protože pojmem „bezvědomí“ se standardně označují právě poruchy vědomí kvantitativního charakteru.


První pomoc člověku v bezvědomí

    Panická porucha se objevuje dvakrát častěji u žen než u mužů. Nejčastěji se objeví mezi 15. a 25. rokem a 45. až 55. rokem. Závažnost panické poruchy spočívá právě v nečekanosti záchvatů, které pacienta výrazně omezují v každodenním fungování. Pokud není panická porucha adekvátně léčena, přetrvává dlouhodobě asi u čtyřiceti procent pacientů. Riziko sebevraždy je vysoké – sedm procent (u depreseporucha nálady charakterizovaná abnormálně smutnou náladou trvající alespoň 2 týdny a dalšími příznaky, jako je nedostatek energie, ztráta zájmů, zhoršení chuti k jídlu, výčitky, myšlenky na sebevraždu atd.." >deprese je pouze o půl procenta vyšší!). Opakované záchvaty mají vliv také na náladu, která se zhoršuje. Pokud dotyčný trpí zároveň panickou poruchou a depresí, pak se míra sebevražednosti zvyšuje až na dvacet pr
    Panická porucha patří mezi časté a přitom poměrně závažné poruchy. Hlavní projevem jsou záchvaty výrazné úzkostnepříjemný emoční stav zahrnující obavu nebo strach bez jasné příčiny" >úzkosti (tzv. panické záchvaty neboli ataky), které nejsou spojeny se žádnou konkrétní situací a nelze jej předvídat – přichází nečekaně. Tím se liší od fobieúzkostná porucha, u které dominuje bezdůvodný strach z věcí, situací nebo lidí. Strach může komplikovat a narušovat běžné fungování" >fobií, když záchvat úzkosti je vyvolán konkrétním podnětem.


Starověký návod na získání superpaměti

    Vedle těchto tří stupňů však známe ještě jednu podobu bezvědomí, tzv. synkopu. Jedná se o klasické mdloby, během kterých člověk ztratí vědomí nanejvýš na pár desítek sekund. Synkopa může potkat i zcela zdravého člověka. Její příčinou může být emociálně vypjatá situace (pohled na krev) nebo třeba dlouhé stání v dopravním prostředku za horka, pobyt ve vydýchaném prostoru, náhlá změna polohy těla atd. Během synkopy je mozek na okamžik nedostatečně prokrven, avšak tento stav se brzy upraví a člověk tak nabývá plného vědomí bez vážnějších důsledků. Synkopě zpravidla předcházejí mžitky před očima, motání hlavy, únava a pocení.
    Dalšími poruchami spánku jsou noční můry a noční děs. V zásadě se jedná o podobné jevy. Spánek je chvílemi nebo po celou doprovázen živými děsivými sny. To nemusí vést přímo k probuzení, ale nastává fáze nepokojného spánku, který lidé často vnímají nepříjemnými změnami poloh a v důsledku spánek nezaručí vytoužené odpočinutí.

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
200
18941
cache: 0024:00:00