Jak na věc


o pokladech

Oslavte 100. výročí Československa! Pamětní medaile zdarma je k dostání už…

    Bohatí vesničané? Bude se vám to zdát zvláštní, ale největší množství pokladů se u nás našlo ve vesnickém prostředí. Není to proto, že by vesničané byli bohatší než měšťané nebo dokonce lidé z vyšších společenských kruhů, třeba šlechtických. Zámožní vesničané sice existovali, ale byli ve společnosti spíše výjimkou; na vesnicích jinak naprosto převládali ti sociálně nejslabší. Vesničtí obyvatelé však byli ze všech nejohroženější, protože neměli jinou možnost, jak své úspory chránit, než zakopat je do země, popřípadě je ukrýt nějak jinak. Ve městech, narozdíl od vesnic, fungovaly prostředky kolektivní obrany. Města měla hradby a v řadě případů také disponovala vojenskou silou, kterou bychom dnes nazvali domobranou. Měšťané se proto ve svých městech cítili bezpečněji a neměli tolik důvodů k ukrývání cenností jako vesničané. Přesto k němu i v městském prostředí docházelo a poklady tam jsou dodnes nalézány. Nejméně hromadných nálezů paradoxně pochází z prostředí, kde bylo cenností a peněz n
    I v případě hradů však existují výjimky potvrzující pravidlo a přítomnost pokladů na nich nelze úplně vyloučit. Příkladem je třeba hrad Karlštejn, který nechal císař Karel IV. vystavět – mimo jiné – jako velký a bezpečný trezor pro své vzácné korunovační klenoty. Při jedné z jeho rekonstrukcí byl v jedné ze zdí objeven unikátní soubor cenných předmětů, který se sestával výhradně ze stříbrných nádob a různých součástí oděvu, například vzácných kování opasku. Do své skrýše byl uložen už v době Karlově, přibližně v polovině 14. století; komu mohly vzácné předměty patřit a co ho vedlo k jejich ukrytí, lze snad jen hádat. Tento výjimečný poklad součástí sbírek pražského Uměleckoprůmyslového muzea.


MADAGASKAR (BIG FACE Edice II.) (DVD)

    Jak poklady získávají jména Každý nalezený poklad je pochopitelně cenným historickým pramenem, který může nést důležitá svědectví o minulých časech - už jsme se o tom zmínili v případě určování stáří vesnických usedlostí. Nejde přitom jen o složení pokladu nebo o samotné mince. O nich je numismatik schopen zjistit, která mincovna je razila a podle nejmladší nalezené mince určí přibližné datum ukrytí pokladu. Pokud je dobře zdokumentovaný a jsou známé všechny jeho nálezové okolnosti, dá se uvažovat i o sociálním prostředí, ve kterém poklad vznikl. Pochází-li nález například z městského prostředí 16. nebo 17. století, má odborník možnost nahlédnout do poměrně rozsáhlých písemných pramenů a zná-li přesnou dobu ukrytí pokladu, může se nakonec dopátrat i ke konkrétnímu jménu člověka, který byl v uvedených letech vlastníkem domu, kde se poklad našel. Lze se pak dopídit i dalších údajů o vlastníkově osobě a také profesi. To v závěrečné fázi badateli umožní nález interpretovat v širších histor


První mince z Fairmined zlata se objeví i v ČR!

    Kolik stojí poklad Kolik peněz budějovický lékárník v neklidných časech do zdi svého domu uložil se nikdy nedozvíme. Poklad v ucelené podobě dávno neexistuje a záznamy o nálezu jsou jen kusé. Hodnota té části, která byla do skrýše uložená v tolarech, se dnes odhaduje (v dobových jednotkách) na 10 - 15 kop českých grošů. Nebyla to sice nijak závratná suma, ale přece jen slušné peníze, za které tehdy bylo možné koupit i dům na budějovickém předměstí. Jak dnes odborníci hodnotu starých pokladů určují? Z dobových kurzů. Stačí znát, v jakém vzájemném poměru jednotlivé mince byly, říká numismatik Jiří Militký. Dobové záznamy nám také říkají, co a za kolik se v té či oné době dalo koupit. Ne ve všech případech je to ovšem tak jednoduché. Součástí mnoha mincovních nálezů jsou i mince cizí, někdy značně exotické, které lze jen stěží přepočítat na nějakou známou měnu. Tento problém nemají jen současní znalci, ale musel se s ním potýkat i majitel hotovosti, který často vůbec nemohl tušit, jak vel
    Stezka má 7 zastavení a je dlouhá 4 kilometry. Začíná v obci Řeka (nedaleko stejnojmenného hotelu), poslední zastavení je na rozcestí značených cest Ropičník.  Je nenáročná, vhodná i pro rodiny s dětmi (ale bez kočárků).


Tři veteráni (Klenoty českého filmu) Remasterovaná verze (DVD)

    Od duhovek k brakteátům Složení pokladů se v průběhu času měnilo, a to v závislosti na vývoji ražby domácí mince, popřípadě na oběhu mince cizí. V keltských pokladech z 2. a 1. století př.n.l. převažovaly zlaté mušlovité statéry, zvané též duhovky. Jejich lidový název vycházel ze známé pověry o hrnci peněz, zakopaném na konci každé duhy a zcela reálně i ze skutečnosti, že tyto peníze bývaly často nacházeny na polích po prudkém dešti, který je vyplavil ze země. V prvních stoletích našeho letopočtu si na naše území našly cestu také nejrůznější mince římské. V 10. století se u nás začaly razit denáry. Raně středověké poklady proto obsahují především tyto domácí české nebo moravské mince, někdy však i mince importované, zvláště z německých oblastí. Na přelomu 10. a 11. století byly vedle mincí častou součástí pokladů i šperky, a to většinou poškozené, což souviselo s dobovým zvykem ukládání depotů zlomkového stříbra, typickým zejména pro Rusko, Pobaltí a Skandinávii. Když začaly být ve 13.
     Jana Pidrmanová, David Švehlík, Adam Kraus, Vojtěch Dyk, Markéta Frösslová, Josef Polášek, Pavel Liška, a další >Jan Budař, Peter Varga, Tomáš Töpfer, Karel Heřmánek, Jan Vondráček, Jiří Ployhar ml., Otmar Brancuzský, Jiří Novotný, Karel Heřmánek jr.


Přehlídka tvorby medailérů v Národním technickém muzeu stojí za to!

    Čtyři a půl tisíce pokladů, objevených zhruba za posledních 250 let na území Čech, Moravy a Slezska, rozhodně není zanedbatelné množství. Nelze však pochybovat o tom, že ve skutečnosti bylo pokladů nalezeno daleko víc; jejich obsah však skončil u překupníků, zlatníků, kovolitců a také v soukromých sbírkách. Kolik takových pro vědu navždy ztracených pokladů bylo a je, nelze ani odhadnout. Není pochyb o tom, že tento trend u nás dodnes přetrvává a znalci dobře vědí, že na každý nahlášený objev připadne hned několik objevů utajených. Neděje se to jen v České republice, ale prakticky po celé Evropě. Je přitom smutnou pravdou, že ochota nálezců odevzdat nalezené poklady státem pověřeným institucím, jako jsou například muzea, je přímo úměrná výši nálezného, které je stát ochoten nálezci zaplatit (nálezce má právo na nálezné od příslušného krajského úřadu, většinou do výše ceny materiálu).


100. výročí vzniku ČSR oslavuje kilogramová stříbrná medaile

    Rozkradené bohatství Čtyři a půl tisíce pokladů, objevených zhruba za posledních 250 let na území Čech, Moravy a Slezska, rozhodně není zanedbatelné množství. Odborníci však nepochybují o tom, že ve skutečnosti bylo pokladů nalezeno daleko víc; jejich obsah však skončil u překupníků, zlatníků, kovolitců a také v soukromých sbírkách. Kolik takových pro vědu navždy ztracených pokladů bylo a je, nelze ani odhadnout. Není pochyb o tom, že tento trend u nás dodnes přetrvává a znalci dobře vědí, že na každý nahlášený objev připadne hned několik objevů utajených. Neděje se to jen v České republice, ale prakticky po celé Evropě. Je přitom smutnou pravdou, že ochota nálezců odevzdat nalezené poklady státem pověřeným institucím, jako jsou například muzea, je přímo úměrná výši nálezného, které je stát ochoten nálezci zaplatit. To, co mu nabízí naše současná legislativa, není ani málo, ani mnoho. Proto je počet zachráněných a odevzdaných pokladů u nás sice poměrně vysoký; je však nižší, než v zemí
    V představení vystupují i dvě sestry, Kačenka a Barborka a také muzikant Jakub, Barborčin žárlivý milý. Téma hry přiláká i lakomého zámeckého pána Bořivoje Hájka z Hájku, s ním přijíždí i jeho bratr Ignác, výstřední vynálezce a badatel.


Vánoční mince, které navodí atmosféru!

    Co je a co není poklad Kolik mincí musí nález obsahovat, aby se o něm dalo mluvit jako o hromadném nálezu, depotu nebo přímo pokladu? Zpravidla se za hromadný nález považuje soubor, který obsahuje více než pět kusů mincí, ale také to nemusí být pravda, říká numismatik Jiří Militký. Velké množství mincí totiž automaticky neznamená velkou hodnotu pokladu. Hodnota závisí na dobové kupní síle mince. Nález jediné zlaté mince, třeba desetidukátu ze 17. století, je proto plně rovnocenný nálezu několika set drobných stříbrných mincí ze stejné doby. O nálezu jednotlivé mince sice stěží můžeme mluvit jako o nálezu hromadném, o poklad ve smyslu hodnoty nálezu se však nepochybně jedná. Na druhou stranu je dost nadnesené označovat jako poklady nálezy mincí, jejichž hodnota byla ve své době zanedbatelná - kdybyste například vykopali na zahrádce hrnec plný padesát let starých desetníků, považovali byste jej za poklad? Docela jistě by to však byl hromadný nález. Musíme se tedy smířit se skutečností, ž
    Může se to zdát zvláštní, ale největší množství pokladů se u nás našlo ve vesnickém prostředí. Není to proto, že by vesničané byli bohatší než měšťané nebo dokonce lidé z vyšších společenských kruhů, třeba šlechtických. Zámožní vesničané sice existovali, ale byli spíše výjimkou; na vesnicích jinak naprosto převládali ti sociálně nejslabší. Vesničtí obyvatelé však byli ze všech nejohroženější, protože neměli jinou možnost, jak své úspory chránit, než zakopat je do země, popřípadě je ukrýt nějak jinak. Ve městech, na rozdíl od vesnic, totiž fungovaly prostředky kolektivní obrany. Města měla hradby a v řadě případů také disponovala vojenskou silou, kterou bychom dnes nazvali domobranou. Měšťané se proto ve svých městech cítili bezpečněji a neměli tolik důvodů k ukrývání cenností jako vesničané. Přesto k němu i v městském prostředí docházelo a poklady tam jsou dodnes nalézány.


Ceny Paměti národa. Čtyři hrdinové byli 17. listopadu oceněni medailemi od…

    Pohádkový příběh, ve kterém nechybí humor ani napětí, začíná v městečku, kde probíhají přípravy na divadelní představení. Hra O pokladu vypráví místní pověst o obrovském bohatství skrytém hluboko v zemi. Mnozí ho touží najít, ale kdo se pro něj vypraví, už se nikdy nevrátí.
    Poklady vznikají úplně jednoduše. Kdosi, jehož totožnost se podaří zjistit jen zcela výjimečně, ukryje na bezpečné místo finanční hotovost nebo jiné cennosti s úmyslem v budoucnu se pro ně vrátit. To se mu však již nepodaří (buď zemře nebo mu v tom zabrání jiné okolnosti). Nejčastěji se ukrývání cenností dává do souvislosti s válečnými konflikty. Mnohé z našich pokladů skutečně pocházejí z období mezi husitskými válkami a šedesátými lety 15. století, další byly ukryty v nepokojných letech války třicetileté. Schovávání pokladů však nemusí souviset s přímým ohrožením původních majitelů, ale spíše s jejich strachem a obavami z událostí blízkých i vzdálených. Mnoho pokladů je také pozůstatkem kriminální činnosti.
    V českých zemích bylo od 18. století do dneška objeveno něco přes čtyři a půl tisíce pokladů. Šperků, klenotů nebo drahých kamenů v nich bylo pramálo. Většinou jde o hromadné nálezy mincí.


Národní Pokladnice rozdává medaile zdarma!

    A kdesi v podzemí, u skutečného pokladu, sedí jeho tři strašidelní strážci a krátí si čas vymýšlením všelijakých kratochvílí, ze kterých Vládce podzemí nemá žádnou radost. Jeho trpělivost přeteče v okamžiku, kdy nudící se strážci zasáhnou do lidských osudů - kvůli sázce, jak dopadne láska Jakuba a Barborky.


Na trhu se objeví numismaty věnované národním bájím a pověstem!

    Vlny neklidu Poklady vznikají jednoduše. Kdosi, jehož totožnost se podaří zjistit jen ve zcela výjimečných případech, ukryje na bezpečné místo finanční hotovost s úmyslem se pro ni v budoucnu vrátit. Z nějakého důvodu se mu to však nepodaří - buď zemře, nebo mu v tom zabrání jiné okolnosti. Nejčastěji se ukrývání mincí dává do souvislosti s válečnými konflikty. Mnohé z našich pokladů skutečně pocházejí z období mezi husitskými válkami a 60. léty 15. století, další byly ukryty v nepokojných letech války třicetileté. Nelze je však spojovat s žádnými konkrétními vojenskými operacemi. Jak říká Jiří Militký, poklady vůbec nemusí souviset s přímým fyzickým ohrožením svých původních majitelů: Někdy stačí, aby existovala pouhá vlna neklidu, jakési povědomí o nebezpečí, které sice aktuálně nehrozí, ale může se objevit. K ukrytí peněz mohl jejich vlastníky vést strach z událostí, k nimž docházelo třeba i několik desítek kilometrů daleko. Jejich obavy tedy mohly být zcela liché - ale také nemusel


80. výročí tatíčka Masaryka! Přední osobnost československé historie si přiblížíme příběhem…

    Soumrak pokladů Počátkem 16. století se vedle pražských grošů, ražených až do roku 1547, začaly razit i velké stříbrné tolary, které později groše zcela nahradily. 16. století přineslo také do českých zemí návrat velkých ekonomických zmatků. Ve složení pokladů se to projevuje výskytem množství zahraničních mincí, zejména ze západní Evropy, z dalších zemí habsburského soustátí a také z Polska. Situace se stabilizovala až za třicetileté války a zvláště kolem poloviny 17. století. Od jeho druhé půle začíná mincovních pokladů nenávratně ubývat; jejich četnější výskyt definitivně doznívá ve venkovském prostředí první třetiny 18. století. Je to jev, který nějak souvisel s obecnou mentalitou. Ne že by k tomu třeba neměli příležitost, ale lidé prostě přestali tak často ukrývat své peněžní hotovosti, říká k tomu Jiří Militký. Poklady v podobě kovových ražených mincí ukryté v pozdějších letech jsou poměrně vzácné. Souvisí to samozřejmě i se zavedením prvních papírových peněz, známých bankocetlí,
    Příběhy o pokladech jsou tím hlavním, co návštěvníkům přináší naučná stezka na hoře Godula. Stezka ukazuje poklady známé i méně známé, poklady zakopané v zemi, ale i poklady ukryté v dávné minulosti, poklady lesní, kamenné, ptačí a mnohé jiné.


Veletrh Sběratel 2018 již za pár týdnů! Získejte vstup za 1…

    Skrýše a úkryty Míst, kam bylo možné poklad uschovat, byla celá řada a nesmí nás mást, že mnohé z nich se později našly ve volné krajině, na poli nebo třeba v lese. úkryt musel být snadno k nalezení. Významné orientační body však v průběhu staletí odvál čas - kapličky, boží muka, dřevěné kříže, velké kameny nebo osamělé stromy zmizely. Jen poklady zůstaly. K mnoha nálezům došlo přímo v areálech bývalých venkovských usedlostí. Známé jsou poklady ukryté pod pozednicovými trámy nebo někde na půdě, zakopané na dvorku, případně pod prahem stavení - to bylo zvláště oblíbené místo. Podobné nálezy z interiérů vesnických stavení jsou dnes důležitým informačním zdrojem pro numismatiky i etnografy, kteří z nich dovedou vyčíst třeba stáří objektu. Bohužel, mnohé z těchto vesnických pokladů byly nalezeny ještě v dobách, kdy si podobných souvislostí nikdo nevšímal. Málokdo tehdy také dokázal ocenit krásu a historickou výpověď lidové architektury. Je přitom víc než jisté, co by analýza mincovních nál
    Řada nešťastných i komických nedorozumění vyvrcholí nebezpečnou výpravou tří hledačů pokladu: Barborky, Jakuba a pana Bořivoje. Každý z nich má jiný důvod, každého čekají cestou jiné zkoušky a nástrahy.
    Ve většině případů poklady nenalézají znalci a profesionální hledači pokladů, ale docela obyčejní lidé při docela obyčejných činnostech. Tak kdy najdete ten svůj poklad Vy?


Oslavte 100. výročí Československa! Pamětní medaile zdarma je k dostání už...

    Nejméně hromadných nálezů paradoxně pochází z prostředí, kde bylo cenností a peněz nejvíce. Z bohatství šlechticů, členů knížecího či královského dvora, případně samotných panovníků se v podobě pokladů nedochovalo prakticky nic. Zní to sice dost neuvěřitelně, ale pokud se vám zachce vidět místo, kde takřka s jistotou žádný poklad není a nikdy nebyl, navštivte libovolnou hradní zříceninu. Pověsti o hradních pokladech jsou totiž opravdu jen pověstmi. Středověké hrady byly totiž jakési trezory, určené k přechovávání peněz a cenností, což je paradoxně hlavní důvod, proč se na nich dnes už žádné poklady nevyskytují. Pokud totiž někdo takový hrad dobyl, zcela jistě se postaral o to, aby trezor vyprázdnil do posledního penízku. Při podobném plenění byla bezpochyby každá metoda dobrá a téměř jistě se vždy našel někdo, kdo prozradil místo úkrytu i toho nejtajnějšího z hradních pokladů.


SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

    Největší středověký trezor Hrad Karlštejn nechal císař Karel IV. postavit mimo jiné jako velký a bezpečný trezor pro své vzácné korunovační klenoty. Podobnými trezory, určenými k přechovávání peněz a cenností, byly i ostatní středověké hrady. A to je hlavní důvod, proč se na nich dnes už žádné poklady nevyskytují. Pokud totiž někdo takový hrad dobyl, jako každý pořádný lupič se jistě postaral o to, aby trezor vyprázdnil do posledního penízku. Nelze pochybovat o tom, že při podobném plenění byla každá metoda dobrá a zcela jistě se pokaždé našel někdo, kdo prozradil místo úkrytu i toho nejtajnějšího z hradních pokladů. I v případě hradů však existují výjimky potvrzující pravidlo a přítomnost pokladů na nich nelze úplně vyloučit. Příkladem nám může být už zmíněný Karlštejn. Při jeho rekonstrukci byl v jedné ze zdí objeven unikátní soubor cenných předmětů - opravdový poklad, jaký byste právě na starých hradech čekali. Nebyly v něm však mince. Karlštejnský poklad sestával výhradně ze stříbr

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
cache: 0024:00:00