Jak na věc


masožravec online

6. Právní a technické důvody pro plány péče o velké masožravce

    Z tohoto důvodu navrhujeme pro uvedení těchto pojmů do praxe, aby bylo na populace nahlíženo zároveň jako na včleněnou hierarchii celků. Navrhujeme, aby slovo "metapopulace" (metapopulation) bylo chápáno jako fenomén v širším měřítku, který zahrnuje rozšíření jednotlivců se zhruba podobnou genetickou strukturou. Toto rozšíření může být prostorově nenavazující – ale měl by zde být dostatek propojení v čase a prostoru, aby bylo umožněno rozmnožování zvěře, které zajišťuje genetický tok a určitý stupeň demografické stability. To může být na úrovni několika jedinců na generaci. V rámci této metapopulace může být určitý počet "subpopulací" (subpopulations), které se skládají z jedinců přiměřeně kontinuálního rozšíření, kteří na sebe vzájemně působí mnohem častěji a to tak, že demografie skupiny je ovlivněna zejména porodností a úmrtností než migrací zvěře z vnějšího prostředí (ze sousedních subpopulací v rámci metapopulace). V rámci jedné subpopulace může existovat určitá detailnější stupni
    Identifikuje hlavní hrozby, omezující faktory a překážky při úspěšné ochraně v regionu. Pro strukturu diskuze na toto téma by mohla být použita metoda SWOT nebo DSPIR.


6.4 Odchylky u přísně chráněných druhů podle směrnice o stanovištích

    Po formální stránce směrnice o stanovištích vysloveně nestanovuje, že by příznivého stavu z hlediska ochrany mělo být dosaženo na úrovni populace. Obvyklý postup při podávání zpráv vyžaduje, aby byl příznivý stav z hlediska ochrany (FCS) hodnocen v rámci každé země s tím, že záměrem je fungování na národní a regionální úrovni. Toto měřítko může být vhodné při zvažování mnoha malých druhů, ale velcí masožravci představují širokou škálu velmi specifických úkolů. Jako velcí predátoři se přirozeně pohybují po rozsáhlých územích a hustota jejich výskytu je poměrně nízká. Z toho vyplývá, že mnoho (možná většina) zemí nebude nikdy schopna vytvořit podmínky pro dostatek jedinců a tím zajistit populaci, která dosáhne příznivého stavu z hlediska ochrany. Aby bylo dosaženo záměru směrnice pro skupinu druhů, jako jsou velcí masožravci, je třeba uvážit prostorové měřítko, které překračuje hranice. Ve skutečnosti je toto uvedeno v preambuli směrnice jako jeden z hlavních cílů směrnice14. Tyto plány


3.3 Co je myšleno termínem populační přístup?

    Při pochopení otázek ochrany velkých masožravců je po Evropě možné vidět přítomnost všech těchto argumentů v určitých situacích. Odůvodnění (a) bude pravděpodobně zřídka použito, ale existují potenciální situace, kdy by vzácné druhy dravců mohly být místně ohroženy hojnějšími druhy masožravců (Kojola et al. 2004). Odůvodnění (d) bude pravděpodobně relevantní pouze v případě, budou-li jedinci použiti pro ochranné účely formou přenosu (Breitenmoser et al. 2001). Lov velkých masožravců výslovně pro výzkumné účely budou komise pro etiku výzkumu v moderní Evropě těžko považovat za přijatelné – ale samozřejmě pro výzkum nebudou bránit využití uhynulých zvířat a vzorků ze zvířat usmrcených z jiných oprávněných důvodů. Ve skutečnosti by určitý počet takto využitých jedinců měl být podporován. Odůvodnění (b) bude pravděpodobně nejčastěji využitým z důvodu potenciálu velkých masožravců způsobovat škodu na hospodářských zvířatech (zejména ovcích a částečně ochočených sobech) a ochočených domácích
    Avšak potenciál řešení těchto konfliktů vyžaduje, aby za určitých okolností bylo zváženo buď selektivní odstranění určitých jedinců nebo omezení jejich stavu a/nebo rozšíření na určitých úrovních pomocí managementových opatření, a to jak z důvodu slučitelnosti s jejich ochranou tak i pro získání veřejného souhlasu se způsobem péče. Kromě některých velmi specifických okolností, kdy může být řešením záchranný přenos, zůstává jedinou praktickou metodou pro vyřešení tohoto úkolu regulace stavu lovem (Linnell et al. 1997). V mnoha evropských kulturách, kde je výskyt velkých masožravců poměrně hojný, existuje tradice lovu velkých masožravců pro trofeje a jako hobby. V různých uspořádáních je lov masožravců spojován s významným ekonomickým prospěchem a v mnoha kontextech je považován za zcela zásadní pro dosažení místního souhlasu s přítomností těchto druhů (Hofer 2002; Knapp 2006).


4. Pokyny pro správnou praxi v rámci ochrany velkých masožravců

    Je důležité zdůraznit závěrečné upozornění. Toto je dokument, který byl sepsán skupinou nezávislých expertů jako vstup pro probíhající snahu Komise uvést do praxe směrnici o stanovištích. Jako takový, není tento dokument úředním dokumentem Komise. Je spíše chápán jako soubor doporučení, která si autoři přejí Komisi navrhnout na základě jak současných vědeckých poznatků tak zkušeností získaných při péči a ochraně populací velkých masožravců po celé Evropě. Některá z těchto doporučení, ve skutečnosti samotná premisa této zprávy (uplatnění přístupu ve smyslu populací), jdou lehce za hranice současných pracovních postupů směrnice o stanovištích. Avšak autoři věří, že všechny tyto body jsou rozhodující, pokud chce Komise dosáhnut cíle, který je samotným jádrem směrnice – a to zachování těchto druhů v evropských krajinách pro budoucí generace. S vědomím této skutečnosti jsme se maximálně snažili využít rámec směrnice o stanovištích a její dokumenty týkající se pokynů kde jen to bylo možné, a
    Popisuje stávající územně správní celky – jako jsou území vymezená národními nebo regionálními hranicemi, území volně žijících populací rostlin a živočichů, nebo chráněné oblasti, které pokrývají rozšíření daných druhů.


6.2 Právní aspekty udržování stavů zvěře

    Při rozhodování o tom, kde by měly být určeny zeměpisné hranice mezi různými subpopulacemi, bude nejlepší využít data o rozšíření zvěře v kombinaci s vědomostmi o potenciálních kvalitách stanoviště, přítomnosti překážek a rozmnožovací schopnosti druhu. Jelikož se rozšíření během času mění, budou tyto hranice pravděpodobně dynamické. Tato dynamičnost v kombinaci s našimi nepřesnými informacemi o rozšíření druhů budou někdy vyžadovat, aby hranice byly zakresleny za pomoci subjektivních, ačkoliv pragmatických kriterií. V takových případech mohou geografické znalosti o uspořádání stanoviště sloužit jako nejlepší náhrada. Pokud jsou dvě rozdílné oblasti velmi rozlehlé a mají velmi odlišnou ekologii (rozdílná stanoviště nebo klimatické podmínky), nebo mají velmi odlišné režimy péče, úrovně konfliktů nebo stav ochrany, může být v některých situacích nejpragmatičtější odlišit je jako různé populace.
    Popisuje historii, stav, trendy a ekologii populace. Pokud jsou dostupná jakákoliv data o demografických parametrech (reprodukce nebo mortalita), měla by být sbírána a prezentována. Zrovna tak by měla být sbírána co nejpodrobnější data o populačních trendech v čase a o skutečném lovu, a to v co možná největším prostorovém měřítku. Zvláštní důraz by měl být kladen na popis použitých metod průzkumu / monitorování / sčítání, aby bylo možné vyhodnotit kvalitu dat.


Metodiky pro plány péče o velké masožravce.

    Druhou podmínkou je potřeba prokázat, že neexistuje "jiná uspokojivá alternativa" než odchylka, což je v tomto případě lov. Tato otázka bude s největší pravděpodobností probírána v případech, kdy jsou požadovány odchylky pro omezení škod na hospodářských zvířatech. Existuje mnoho vyzkoušených a důvěryhodných metod, které jsou prokazatelně schopny snížit škody způsobené na hospodářských zvířatech na velmi nízkou úroveň (Linnell et al. 1996; Breitenmoser et al. 2005). Ale jejich zavedení do mnoha systémů chovu hospodářských zvířat může vyžadovat větší a velmi nákladné změny v chovatelských postupech. Zůstává otevřenou otázkou, zda mohou být ekonomické bariéry považovány za argument pro "neuspokojivou alternativu". Pracovní skupina článku 12 jasně prohlásila, že podle principu subsidiarity je rozhodnutí o tom, co je uspokojivé, věcí jednotlivých národních právních systémů ("V souladu s principem subsidiarity je úkolem příslušných národních orgánů učinit potřebná srovnání a zhodnotit alter
    Mělo by být zdůrazněno, že cílem je vytvořit technický nástroj pro péči – tzn. plán péče a ne dokument o politice, poněvadž politika již existuje. Proto je velmi pravděpodobné, že bude pouze třeba, aby výsledný dokument spíše podepsala příslušná ministerstva než parlament, mimo případů, kdy parlament vyjádří podrobný postoj k určitým otázkám.


Metodiky pro plány péče o velké masožravce

    Je zřejmé, že naprostá většina demografických jednotek (tzn. populací) evropských velkých masožravců přesahuje mnoho vnitrostátních a mezinárodních správních hranic. K zajištění trvale udržitelné péče o tyto populace je naléhavé, aby rozsah této péče odpovídal rozsahu jejich rozšíření. Proto je zde jasná potřeba vypracovat plány péče v odpovídajícím rozsahu. S pohledu biologického by péče měla být v co nejširším měřítku, avšak z hlediska praktického jsou zde při zvažování velikosti měřítka omezení. Proto jsme toho názoru, že pro projití formálním procesem vytváření plánů péče je nejvhodnější úroveň populací. Jelikož je však koncept populace několikastupňový (viz sekce 2), je jasné, že je třeba zvážit jak vzájemnou propojenost mezi populačními segmenty uvnitř populace tak vnější propojenost mezi populacemi. Jak budeme dále uvádět, považujeme za nejvhodnější zaměřit se na hodnocení stavu ochrany právě na úrovni populací (viz sekce 5.6)
    Zatímco tyto plány mohou být záležitostí jednoho druhu, v oblastech kde se vyskytují dva nebo více druhů velkých masožravců by bylo logické zvážit vypracování plánu pro více druhů. Minimálně by měla být zvážena možná součinnost. Různé druhy jsou ale spojovány s různými nároky na životní prostředí a různými konflikty. Vlk je v tomto ohledu nejkontroverznější a rys naopak nejméně.
    Popisuje stávající a potenciální propojení se sousedními populacemi uvnitř metapopulace. Hodnotí důležitost této populace v rámci evropského kontextu – jak ve smyslu počtu tak propojenosti.


6.3 Ekonomika ochrany velkých masožravců

    Za účelem systemizace této složité otázky jsme získali nejlépe dostupná data o rozšíření velkých masožravců a situaci po celé Evropě (viz příloha 1 a online informační systém na http://www.lcie.org/. Na základě těchto dat o rozšíření jsme se pro každý druh pokusili určit soubor jednotek, které nazýváme populace. Jak je vysvětleno v sekci 2, tyto populace jsou jednotky, ve kterých daný druh vykazuje více méně kontinuální rozšíření, což je takové, kdy na sebe jednotlivci mohou často vzájemně působit tak, aby byla vytvořena demografická jednotka. Hranice mezi populacemi jsou v první řadě stanoveny na základě nesouvislého rozšíření. Též zde byly použity geografické vlastnosti a byly brány v úvahu specifické rozdíly ve schopnosti rozšíření u jednotlivých druhů. Vlk má ze všech čtyřech druhů zcela nejlepší schopnost rozšíření, kdy jednotlivci obou pohlaví jsou schopni se pohybovat stovky kilometrů (Linell et al. 2005). Rys a rosomák mají střední schopnost rozšíření. Studie ukázali, že oba dr


2. Co je to populace? Definice pojmů a porozumění uvedení do praxe

    Je třeba vyvinout dva zásadní koncepty. První z nich je, že jednotka určená pro plánování ochrany by neměla být pouze částí populace spadající do území daného státu. Měla by to být spíše celá biologická jednotka zahrnující všechny územně správní celky v rámci svého rozšíření. Druhým konceptem je, že ochrana velkých masožravců vyžaduje jejich začlenění do činností v krajinách s dominující působností člověka. Tím vyvstává potřeba koexistence velkých masožravců a lidí, čehož není vždy snadné dosáhnout. Téměř vždy je potřeba aktivní péče o populace velkých masožravců (jako například reintrodukce, záchranný přenos, lov, regulace lovem) a koordinované plánování s ohledem na konfliktní využití půdy a jiné činnosti. Potřeba a přijetí rozdílných možností péče se však bude po celé Evropě velmi lišit (Boitani 2003). Proto je třeba vybudovat systém ochrany, který bude jak koordinovaný, tak flexibilní – je třeba povolit úpravu prostředků potřebných k dosažení hlavního cíle. Současná nutná potřeba t
     GranCarno Sensitive  je vhodné především pro nutričně citlivé psy, neboť  obsahuje pouze jediný zdroj bílkovin . Je vhodný pro psy trpící alergiemi na obiloviny a lepek. 
    Použití odchylky závisí na příslušných národních orgánech za předpokladu dodržení tří podmínek. První podmínkou je prokázat důvod pro tuto odchylku. Jádro tohoto důvodu je odvozeno z výkladu pěti možných situací, při kterých článek 16 povoluje odchylku. Tyto situace zahrnují následující:


6.1 Velcí masožravci podle směrnice o stanovištích a podle jiných úmluv

    Většina početných populací velkých masožravců v Evropě se vyskytuje na územích nečlenských zemí EU. Tyto země musí být zapojeny do procesu prostřednictvím nových diplomatických přístupů, jelikož mohou být o spolupráci spíše pouze požádány, nikoliv, že by tato od nich mohla být požadována. Pokud by též Bernská úmluva mohla tyto metodiky přijmout, mělo by být možné podpořit účast zemí, které jsou signatáři této úmluvy. Doporučení sekretariátu Bernské úmluvy č. 115 (2005) o ochraně a péči o přeshraniční populace velkých masožravců již učinilo mnoho pro podporu tohoto procesu. Pro klíčové země, které nejsou signatáři Bernské úmluvy, může být nutné hledat jiné pobídky pro to, aby se procesu dobrovolně účastnily. Bonnská úmluva může být jednou z vhodných platforem k prozkoumání, jakož i Úmluva o biologické rozmanitosti.


7. vypracování plánů péče na úrovni populací

    Pojem populace je jedním z nejzákladnějších pojmů v biologii – i přesto zůstává jedním z nejméně definovaných pojmů v současném použití. Základní myšlenka představuje skupinu jedinců, kteří žijí ve stejné oblasti a mohou se mezi sebou teoreticky křížit. Avšak skutečnost je často poněkud nejasná a zřídkakdy je vše tak, jak bychom si přáli. U zvířat, která mají mnoho různých vzorců pohybu a sociálních struktur, může být často velmi obtížné určit, kde jedna populace končí a druhá začíná. Výsledkem bylo mnoho diskuzí jak o praktickém (jak to definovat v praxi) tak koncepčním (co se ve skutečnosti snažíme popsat) charakteru populací (Camus & Lima 2002; Berryman 2002; Baguette & Stevens 2003; Schaefer 2006). Následkem toho bylo používáno mnoho různých přístupů, včetně takových, které se zaměřují na taxonomii (např. poddruhy nebo evolučně významné jednotky – Evolutionary Significant Units), genetiku, výskyt (souvislý vs. přerušovaný), chování (teritorium, sezónní migrace, rozmnožování), ekosy
    Popisuje kvalitu stanovitě uvnitř zeměpisných hranic populací a v okolních oblastech, kde je možné další rozšíření. Představuje data o antropogenních parametrech (lidská populace, infrastruktura, zemědělství, využití půdy) a biologických parametrech (lesnatost, rozšíření druhů sloužících jako potrava).
    Tato část shrnuje podklady o specifické populaci a jejím metapopulačním kontextu. Jejím záměrem je sloužit jako odkaz na odůvodnění cílů a souvisejících opatření, které jsou uvedeny dále v dokumentu, a zvýšit transparentnost, důvěryhodnost a pevnost hlavního cíle. Nárys podobností a rozdílů okolností mezi různými územně správními celky je důležitý. Bude zahrnovat následující pododdíly.


3. Evropské populace velkých masožravců a potřeba udržování jejich stavů

    Následující soubor tabulek ( tabulky 1 - 4 ) schrnuje výsledky z přílohy 1 a vyjmenovává populace, které byly pro každý druh identifikovány. Za účelem orientace jsme populace seskupili do jejich obecných geografických regionů a vytvořili seznam všech populačních segmentů, které se vyskytují v rámci těchto populací. Pro každou populaci též určujeme její přibližnou velikost a země (jak členské tak nečlenské země EU), ve kterých se vyskytuje. Je třeba opatrnosti co se týče velikosti a rozšíření populací, jelikož kvalita dat se u každé země značně liší. U zemí s federálním uspořádáním uvádíme jako poznámku seznam autonomních oblastí a států, kterých se to týká. Ze 33 populací, které jsme identifikovali, se pouze čtyři vyskytují pouze v jedné zemi, což znamená, že 88% populací má přeshraniční charakter. Některé populace zasahují na území 8 zemí. Čtyři výše zmíněné populace, které nepřesahují mezinárodní hranice, se vyskytují v zemích s federálním uspořádáním, kde je odpovědnost za životní p
    Velcí masožravci jsou zahrnuti standardně v Příloze II (vyžaduje území Natura 2000) a v příloze IV (přísně chránění) směrnice o stanovištích. Stejně tak vlci, medvědi a rosomáci jsou uvedeni v Příloze II (přísně chránění) a rys ostrovid v Příloze II (chránění) Bernské úmluvy. Mezi zeměmi jsou ale značné rozdíly, jelikož mnoho z nich přijalo výjimky v částech nebo na celém svém území. Stav velkých masožravců podle mezinárodní legislativy v 38 evropských zemích, kde se vyskytují, je shrnut v tabulce 5.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
200
27065
cache: 0024:00:00