Jak na věc


krajina posedlá tmou akordy

Jeden z nejstarších českých hradů

    U nás v Kameničkách, to je asi nejznámější obraz českého krajináře A. Slavíčka, učebnicová záležitost. Volákův kopec nad vesnicí byl jeho častým motivem. Typické jsou solitérní břízy, známé právě ze Slavíčkových obrazů
    Největší rybník Českomoravské vrchoviny, založený Karlem IV. Dářko zčásti vyplňuje dno rozsáhlé pánve. Na jeho březích ale dál přežívají původní rašelinná společenstva. Více uvidíte v 8. dílu seriálu Krajinou domova.
    Turisticky tohle místo není nijak vyhlášené, rozhodně zde nepotkáte zájezdy. Možná tam z Čechů, nežijících v okolí, moc lidí nebylo, ale troufáme si říct, že je svým způsobem známe všichni. Tohle místo si totiž oblíbili mnozí čeští krajináři, dokonce ti nejslavnější.
    Řeka, nad kterou se hrad vypíná, je dnes pojmenovaná po jednom z měst, kterými protéká, dříve se jí ale po celé délce toku říkalo Mže. Proti proudu je další zříceninou Libštejn a po proudu Týřov v Křivoklátsku


Na vrcholky hor s Vladimírem Čechem

    V důsledku hry světla a stínů se Oblík z ptačí perspektivy chvíli jeví jako by byl prohlubní a ne kopcem. Unikátní nejsou jen stepní společenstva na kopci, ale celá ta stará kulturní krajina, která ho obklopuje. Linie kolem kopce vytvářejí řady starých kamenic, zpevněných stromy. Byly to hranice pozemků, na které oba sousedi vynášeli z políček ty největší balvany. Oblík je ale nádherný hlavně zblízka a na jaře, když rozkvete. Uvidíte ve 2. dílu Krajinou domova – Vzpomínky na sopky
    Tohle poutní místo vypadá tak exoticky, jako by ani nebylo ve středních Čechách. Kostel je postaven na mohutných krasových pramenech. Z jeho lodi se vstupuje do největší travertinové jeskyně Střední Evropy. K místu se vztahuje částečně doložená legenda o poustevníkovi Ivanovi.
    Ukázka zachycuje jen jednu část vodopádové soustavy. O pár metrů proti proudu se nachází další vodopádové stupně. Jedná se o jedny z nejznámějších vodopádů na Moravě. Vodopády leží na říčce Huntavě, která takto proniká masivem Nízkého Jeseníku.
    Podobné kopce u nás najdeme v jediné krajině. Často jsou skoro holé, porostlé stepní vegetací. Tento patří k nejznámějším. Jeho jméno je odvozeno od jeho tvaru. Ano, jistě, jsme v Českém Středohoří, ale Raná to není.
    Je naším největším říčním vápencovým kaňonem Berounky. V Císařské rokli i na jiných místech krasu se v korytech potoků vyvinuly pěnovcové hrázky – miniaturní obdoba travertinových kaskád v Turecku nebo Itálii.


Jedna z nejstarších kulturních krajin Čech

    Záběr začíná na staré zemědělské linie na Malém Roudném. Takhle z výšky vůbec jako kopec nevypadá, natož jako sopka – a přesto obojím je. Jen z jiného úhlu pohledu.Vrch v poslední části záběru je Velký Roudný. Dnes jako by vyrůstal z vod Slezské Harty. Více v 1. dílu nového seriálu Krajinou domova – Divoké Jeseníky.
    Nejsme v Čechách a není to ani národní park ani chráněná krajinná oblast. Přesto je to krajina naprosto jedinečná a vlastně hodně mladá. Všimněte si přehrady v pozadí. Její hladina se táhne přes celou obrazovku – z levého okraje do pravého – takových přehrad na Moravě věru mnoho není. Díváte se na krajinu starých sopek! I ten kopec na konci ukázky je vyhaslou sopkou, dokonce jednou z nejmladších ve Střední Evropě.
    Štáb čekal na příležitost zachytit velmi nepravidelný úkaz, který je ale pro rozsáhlé bučiny Nízkého Jeseníku typický – stoupání páry z lesů po letní bouřce. Shodou šťastných náhod právě natáčel na hradě Sovinci, když se strhl prudký liják. Po třech hodinách, krátce před západem slunce, déšť ustal. To, jakým kouzelným způsobem se v tu chvíli krajina Nízkého Jeseníku proměnila, se podařilo zachytit – letecky i s pomocí časosběrů. Uvidíte hned v 1. epizodě seriálu Krajinou domova – Divoké Jeseníky.


Klenot naší přírody

    Vápencových říčních kaňonů u nás moc nenajdeme. Ve své podstatě je ten na záběru jediný. Nachází se v největší krasové oblasti Čech. Skály v záběru nejsou přirozené – jedná se o starý opuštěný lom, jeden z nejznámějších v celé oblasti (známější už je snad jen lom Amerika nedaleko odtud).
    Nemělo by to být tak obtížné, protože podobných krajin u nás mnoho není. Je zřejmé, že jde o vápenec – bílé skály. Ale takováto silnice a obec mezi vápencovými útesy, to je k vidění jen v jedné z našich krasových oblastí. Jedná se o část kaňonu Loděnického potoka, nazývaného taky Kačák. A právě v části, která už v záběru není, je zachyceno jedno z našich nejmalebnějších poutních míst. Stojí na pramenech léčivé vody. K místu se vztahuje legenda o poustevníku Ivanovi, který obýval zdejší travertinovou jeskyni – největší svého druhu ve střední Evropě.
    Obecních skal je v Křivoklátsku více. A podobné jsou roztroušeny i v křivoklátských lesích. Tvoří je buližník, jedna z nejtvrdších hornin – proto z okolní krajiny vyčnívají.


Jeden z nejstarších českých hradů

    Ta rozptýlená zeleň mezi poli v první části záběru, to jsou rašelinné, podmáčené louky. Takové, co dřív byly skoro za každou vesnicí a dnes jsou tolik vzácné. Ale pozorně sledujte druhou část záběru – klesání k vodní hladině. Z výšky vypadá všechno jinak – tohle jezírko není nikde v údolí, ale naopak na samém vrcholku kopce. Ano, je to lomové jezírko – starý opuštěný „jámový“ lom na kopci zaplňuje výhradně dešťová voda.
    Ano, je to písek. Klidně popusťte uzdu fantazii, protože dost možná to, co Vás ve spojení s pískem a přírodním výtvorem napadne jako první, bude správná odpověď. Ke vzniku takových útvarů docházelo ve Střední Evropě jen vzácně, a pouze tam, kde tekla velká nížinná řeka. Z jejích písečných pláží je vytvořil vítr.
    Skála patří mezi tzv. obecní skály, pozoruhodný fenomén skalní krajiny Křivoklátska. Je budována budována tvrdým buližníkem. Obec pod skálou neblaze proslula svoji nechtěně osudovou rolí v tragédii Lidic. Odtud byl poslán dopis, který všechno spustil.
    Černé jezírko, Jiráskovy skály, součást Adršpašsko-teplických skal na Broumovsku. Po spisovateli nese tato část skal jméno proto, že na nedalekém zámečku Skály se odehrává část děje Jiráskova stejnojmenného románu. Černé jezírko je jednou z našich nejbohatších lokalit vzácných druhů vážek.


Přírodní výtvor

    Nacházíme se na samém okraji největšího pískovcového skalního města Evropy. Není to Adršpašské jezírko s projížďkami na lodičkách. Tohle jezero se jmenuje podle toho, jak vypadá. Okolí jezírka je pojmenované po českém spisovateli, který se narodil v nedalekém Hronově.
    Záběr jsme ukončili schválně před tím, než by byla vidět známá dominanta této přehrady, stojící na skalách nad „jezerem“. Zříceniny středověkého hradu s typickou válcovou věží – Oheb. Za První republiky si v okolí nové přehrady pořizovala letní vilky, domy nebo penziony převážně pražská smetánka. Jméno přehrady je i kosením trávy na tři.
    Ve své době moderní gotická pevnost ze 13. století. Strážil vstup do českého vnitrozemí. Bezprostřední okolí hradu má pořád svůj středověký výzor – kdo se na něj chce podívat, musí pěšky nebo po vodě.
    Český kras, řeka Berounka, lom Alcazar. Berounka v Českém krasu vytváří největší vápencový říční kaňon u nás. I když jsou skály na březích většinou staré lomy, svůj charakter kaňonu údolí neztratilo. Více z krajiny Českého krasu uvidíte v epizodě Krasové podivuhodnosti z cyklu Krajinou domova.


Jedna z nejstarších kulturních krajin Čech

    Tohle středověké vodní veledílo nechal na místě někdejších mokřadů vybudovat Karel IV. Ve své době to byla jedna z největších vodních nádrží široko daleko. Jedná se o největší rybník Českomoravské vrchoviny, nachází se v CHKO Žďárské vrchy.
    Tvrdý oříšek – i přesto, že se jedná o jednu z nejznámějších krajin, co se povědomí ze školních lavic týká… Poznáte, jaký kousek naší země takto vypadá?
    Říp natáčel štáb několikrát v průběhu celého roku. Les na Řípu není nikterak starý – tato posvátná hora byla celá staletí holá. Rotunda na vrcholku zářila do kraje jako maják. Druhotný les, s nepůvodním akátem, z Řípu vytlačil skoro všechny původní druhy rostlin i živočichů – udržely se jen zbytky stepních enkláv kolem skal.
    Házmburk už byl obletěn tolika drony, že přijít s něčím jiným, neokoukaným, to vyžaduje nejen zručnost v ovládání létacího stroje a kamery, ale taky trpělivost čekat na světlo a mít štěstí to světlo chytit. Našemu štábu se podařilo při jednom z několika natáčení zachytit naprosto výjimečné světlo, které na krátký čas Házmburku vytvořilo v krajině pod ním monumentální stín. Uvidíte ve 2. dílu seriálu Krajinou domova – Vzpomínky na sopky.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
200
17565
cache: 0024:00:00