Jak na věc


barokomora

Potápění » potápění - Barokomora Kladno (PFO) 26.04.2007

    Během poslední nejdelší přestávky si v hlavě přemítám celou mojí první zkušenost- na začátku strach a obavy, jestli jsem se nezbláznila a neměla jsem svoje místo raději přenechat někomu zkušenějšímu a nemám to raději vzít hezky popořádku. Na druhou stranu jsem mnohým svým rozhodnutím „vypálila rybník“. No, zajímavě a netradičně jsem začala…
    Barokomora mi připomínala takovou tu plechovou buňku na stavbách. Modrá, je v ní jen pět kovových židlí, nad každou z nich je kyslíková maska, na delších stranách malá podlouhlá okna, na jedné kratší straně ukazatel hloubky a teploměr, naproti dvojité dveře. A hasicí přístroj s varováním, že je zde zvýšené riziko požáru… taky uklidňující.
    Zveme Vás na zajímavou exkurzi do zázemí dekompresní komory HBOX Kladno (Oblastní nemocnice Kladno, a.s.). Součástí bude i sestup do 49 metrové hloubky s časem na dně BT 20 minut. Po část výstupu budeme dýchat čistý kyslík. Celková doba ponoru 60 minut. Kdo chce tak si sebou může vzít potápěčský počítač. Cílem exkurze je větší porozumění dekompresní teorie a především na vlastní kůži si vyzkoušet jak probíhá případná léčba DCS (dekompresní nemoci). Pro znalé Nitroxové potápěče budeme dýchat čistí kyslík pod Po2 3.1 Bar.


SCAM – Diagnostické vozidlo (5/2009)

    Po úvodním pohovoru s přijímací sestřičkou jsme se já, Eva, Gabka, Filip a Marek přesunuli do posluchárny za panem doktorem Sázelem, který nám vysvětlil jak vše bude probíhat, co kdy máme a nemáme dělat, že nám bude horko, pak zase zima, pak se zasmál a řekl: „No, uvidíte sami. Sám jsem si to jakožto nepotápěč zkusil, abych věděl, kam ty lidi pouštím. Opakovat to ale tedy nepotřebuju…“ Tím mě dost uklidnil. Znovu jsem se tedy ujistila, že vyrovnávání tlaku v uších se dělá stejně jako v letadle, pevně jsem stiskla lahev s pitím, župan a teplý ponožky a tedy- jdeme na to!
    Speciální nástavba na podvozku MB Atego určená pro hasičský záchranný sbor. V přední části nástavby jsou sedadla pro záchranáře a úložné prostory pro vybavení. Zadní část nástavby je vybavená barokomorou, kde se provádí dekomprese osob. Celá barokomora se dá v případě nutnosti rychlého transportu vysunout z nástavby a letecky transportovat do nemocnice.


Zásahové vozidlo pro pyrotechniky (7/2013)

    Každý jsme zasedli na svoje místo. Oblečeni do trička a kraťasů, vedle máme župan a teplý ponožky a lahev s vodou- odšroubovanou. Na zem dáváme lavor s vodou a s počítačema, který budou náš ponor zaznamenávat. Sedíme. Nervózní jsme všichni. Já si znovu opakuju, jestli to není blbost. Personál nám zamává, zavírá dveře a hlásí se nám do mikrofonu: „Všechno v pořádku? Můžeme začít? Všechny problémy a pocity prosíme hlásit co nejdříve, abychom mohli včas zasáhnout. Až budete dole, moc vám už nepomůžeme.“ Opět jsem se uklidnila.. Ozvalo se: „Začínáme!“. Ručička hloubkoměru začíná klesat. 1, 2, 3, 4 m, polykám, vyrovnávám, koukám po všech okolo, buší mi srdce. Během chvilky je tu strašný vedro. Začali jsme při asi 23 st a najednou je 32 st, postupně se oteplí až něco přes 40 st… Zvyšuje se i vlhkost vzduchu. Polykám vlastně pořád, hezky pomalu, v pravidelných intervalech. Jde to. Evu začínají bolet zuby. Gábina se ptá, jestli to nejde zpomalit, že to je nějaký rychlý. Nedokážu posoudit, rych
    Navštěvují ji např. potápěči, kteří se příliš rychle vynořili, a rozdíl tlaků způsobil např. hromadění bublinek inertního plynu v tělních tkáních, kloubech, což způsobuje velké bolesti. Potápěč udá přesnou hloubku ponoru a laborant komoru nastaví na tlak tomu odpovídající. V průběhu několikahodinové expozice se tlak postupně snižuje až k hodnotě atmosférického a bublinky v kloubech se touto procedurou rozpustí.


Emergency přívěs – Exhibition (5/2015)

    A pokračujeme. Teplota a vlhkost stále stoupá, začínám mít problémy s jedním uchem. To jsme někde asi kolem 30 m. S mým pravidelným polykáním začíná mít problém můj mozek, jelikož mu stále vysílám signál „polkni“ a ono nic! Začínám být lehce vykolejena, co mám dělat?? Tlak v uchu se zvyšuje a mozek neodeslal pokyn polknout! Chci něco říct, ale uvědomím si, že to úplně moc nejde, okolo se zbytek směje. Naše hlasy se změnily na šmoulí, do toho na nás zřejmě začíná působit dusík. Takže začíná „legrace“. Ucho mi dává zabrat, mozek sem tam nějaký signál na polknutí vyšle, ale nějak se to zadrhává. Musím to říct těm nahoře! Chci to řešit s personálem, ale jaksi nejsem schopna nic vyslovit nahlas. Naše sestavička se celá směje. Jediná Eva pochopila můj problém, ale ani ona nebyla schopna zasáhnout… Pořád si ale všechno uvědomuju a tedy čekám, co bude. Lup. V uchu prasklo a po chvilce i ve druhém. Nic příjemnýho, ale zase žádná hrůza. Téměř ve stejnou chvíli byla Eva schopna nahlas předat moje
    První dekompresní zastávka je asi v 39 m. Všechno stále se vzduchem. Pocity nijak zvláštní. Jen mi je zima. A pořád tady někde něco píská! Počítač! Mohlo mi to dojít… V 18 m dostáváme pokyn, abychom si nandali kyslíkovou masku. Evě pomáhám, nějak se ji to zašmodrchalo. Mám tedy i Rescue Scuba Diver! No a pak už nic. Sedíme s přiloženou maskou, čteme si časopisy. Počítač dopískal. Hodil se do „erroru“…. Doma jsem zjistila, že signalizovat začal až někdy při výstupu, že dole asi jen pípnul…. Noooo, museli se tam dít věci…

Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
200
12879
cache: 0024:00:00