Jak na věc


annus horribilis

Deník Die Welt bilancuje "hrozný rok" obou německých církví

    Lavina případů sexuálního zneužívání a tři překvapivé biskupské demise – pro katolíky i protestanty v Německu je rok 2010 rokem krize. „Annus horribilis“ (hrozný rok) především pro katolickou církev. 20. ledna jezuita Klaus Meters (56), rektor renomované berlínské Canisiovy koleje, „hluboce otřesen a plný studu“ přiznává v dopise adresovaném přibližně 600 bývalých studentů a studentek „systematické a dlouholeté“ sexuální přestupky Otců jezuitů. O osm dmí později cituje z tohoto dopisu „Berliner Morgenpost“ jako první medium. Nastartovala celoněmecká debata o zneužívání dětí a mladistvých. Denně se vynořují nové sexuální skandály v církevních institucích, internátech, klášterech a farnostech.
    Kdo pátrá po příčinách krize důvěry, po základech mentality utajování, narazí na skutečnost, že stále platí stará představa tak zvané „societas perfecta“ (dokonalé společnosti). Církev jako instituce spásy považuje svou moc za přesahující každou jinou moc, a to i státní. Falešná představa o církvi, která nesmí být pošpiněna za žádných okolností, zatímco vycházejí najevo zločiny kleriků, vedla ve svých důsledcích ke krizi věrohodnosti církve.


Kristův Advent jako motivace a program života

    Diskuse o chybách a zanedbáních tím ovšem nekončí. Právě naopak. Na počátku prosince ve znaleckém posudku právničky Marion Westphalové zadaném kardinálem Reinhardem Marxem (57) vyšlo najevo, že v jeho mnichovské arcidiecézi, v jejímž čele stál v letech 1977 – 1981 dnešní papež, „měl zelenou nezdravý duch utajování“. Westphalová zpracovala kolem 13 200 dokumentů z let 1945 – 2009. Šetření prokazuje, že 159 kněží se stalo „nápadnými“, skutečný počet bude ale asi mnohem vyšší. Právnička vznáší výtky proti likvidaci dokladů ve velkém stylu, „bagatelizující terminologii“ mnohých spisů, špatně chápané „bratrské solidaritě“ kleriků a nevážnosti vůči obětem. Dokumenty zmizely v „tajných archivech“, některé byly náhodou objeveny v pozůstalosti kněží. Arcibiskup Marx, teprve od r. 2008 v Mnichově, cítí stud a lítost. „Byly to bezesporu nejhorší měsíce mého života“, přiznává Marx. Uskupení „Wir sind Kirche“, vůči oficiální církvi kritické, komentuje sílu prokázaných faktů jako vysokou, „ale ne př
    Většina pochybení se sice udála v minulosti, ale biskupové jsou zajedno: tyto aféry působí tak otřesně, jako by se udály dnes“. Papež Benedikt XVI. odsuzuje tyto zločiny, spolková kancléřka Angela Merkelová (CDU) hovoří o „zatěžkávací zkoušce pro celou společnost“, téma zneužívání je dominantní pro německou biskupskou konferenci na jejím prvním zasedání počátkem roku. Její předsedající, Robert Zollisch (72), se omlouvá obětem. Jako „pověřenec pro zneužívání“ byl určen trevírský biskup Stephan Ackermann (47). Církevní směrnice pro posuzování zneužívání, přijaté v roce 2002, byly zpřísněny a vstupují v platnost 1. září. Každý případ podezření musí být oznámen státním úřadům, pokud to není proti výslovnému přání oběti. Tím má být zaručen „vyvážený vztah mezi oznamovací povinností a ochranou oběti“, říká biskup Ackermann. Byla představena „preventivní koncepce“ a po obtížných poradách i model odškodnění obětí: peníze, psychoterapie a zvláštní pomoc pro tak zvané tvrdé případy.


Jsou vám ve společensko-politických otázkách blízké názory Tomáše Halíka?

    Zneužívání, krize důvěry, rozchody s církví: pro německé katolíky i protestanty byl uplynulý rok hororový. To nás nutí k zamyšlení nad křesťanským pojetím člověka a sexuální morálkou. V četných případech vážného podezření jsou katoličtí duchovní stavěni mimo službu a zostřují se kritéria pro posuzování sexuálního zneužívání. Náhlý konec vzala i kariéra dvou významných evangelických teoložek a církevních historiček.
    To, o co jde, je věrohodnost. Jinak se nedá poselství evangelia nadále hlásat. O tom se nechala přesvědčit i biskupka Maria Jepsen (65) z oblasti Nordelbe. 16. července, krátce po 17. hodině, jí stačí dvě minuty k tomu, aby oznámila své odstoupení. Stala se terčem kritiky pro svůj postoj k obvinění ze zneužívání, vznesenému vůči jednomu pastorovi v Ahrensburgu. Podle něj mezitím již penzionovaný duchovní měl především v osmdesátých letech zneužívat chlapce i dívky. Jepsenová podle všeho byla o případu informována už v roce 1999. Jedna z iniciativ postižených ale biskupku obhajuje: „Nemůžeme prokázat žádnou přímou vinu paní Jepsenové.“ Feministicky zaměřená teoložka byla v roce 1992 zvolena biskupkou Hamburku a zároveň první evangelicko-luteránskou biskupkou na světě. Aféru okolo ahrenburského případu zneužívání by byla mohla nechat odeznít, jednalo se o zpětný objev. Ale svým dobrovolným odstoupením učinila precedens, i pro katolickou církev.


substantivum, maskulinum, 2. deklinace

    Rok 2010 rovněž znamenal náhlé ukončení kariéry dvou evangelických teoložek, které svým způsobem významně přispěly k církevní historii. Margot Käßmann (52), zemská biskupka z Hannoveru, podala demisi 24. února; v té době byla teprve čtyři měsíce předsedkyní rady Evangelických církví v Německu (EKD), jako první žena na této reprezentativní pozici. Na krátké tiskové konferenci oznámila své odstoupení – pro alkohol za volantem (1,54 promile). „Řiď se tím, co ti říká tvé srdce“ – tak odůvodnila svoje rozhodnutí. „V budoucnu bych neměla tolik svobody pravdivě pojmenovat etické a politické výzvy, jako jsem měla doposud.“ V kázáních ke konci roku se biskupka netajila svými výhradami k vojenské účasti v Hindukuši: „V Afganistánu se nic neděje dobře.“ Prominentní církevní představitelé se vůči Käßmannové distancují, i když opatrně. Její odstoupení ale vyvolalo vlnu sympatií, v květnu se ex-biskupka stává hvězdou ekumenických církevních dnů v Mnichově. Jejím nástupcem se v listopadu stal rýnský
    To je důvod, proč od vypuknutí skandálu v žádném církevním stanovisku nechybí slovo „nový začátek“, to platí i po případu Waltera Mixy (69). Augsburský biskup, mluvčí výrazně konzervativního církevního křídla, byl krátce před Velikonocemi obviněn, že během svého působení v úřadu faráře městské farnosti Schrobenhausen bil děti z dětského domova a používal k neoprávněným účelům finance z nadačního fondu. Mixa jen občas někomu dal „pár facek“, ale po rozhovorech s Zollitschem a Marxem 21. dubna nabídl papeži svou demisi, včetně své funkce vojenského biskupa. Pověst, že Mixa se provinil sexuálním přestupkem vůči nezletilému, se ukázala jako neopodstatněná. Biskup po nějakou dobu bojoval o svůj úřad, přesto bylo 8. května v Římě oznámeno jeho vystřídání. Papež jmenoval jako jeho nástupce görlitzkého nejvyššího pastýře Konrada Zdarsu (66). Nový vojenský biskup zatím jmenován nebyl.


Copyright © Dossani milenium group 2000 - 2019
www.000webhost.com
cache: 0024:00:00